Anurádhapura – opomenutý div světa

  Neskutečný rachot, neustálé házení ze strany na stranu, otevřená okna a dveře, ze kterých se vykláněli pasažéři a hluční prodejci občerstvení, to byl každopádně velký zážitek z jízdy vlakem na Srí Lance. Některé vlaky se pomalu šinuly krajinou a já se kochal výhledem na čajové plantáže, jiné se snažily jet, co to jen koleje dovolily, aby vás v nějakém rozumném čase přepravily na místo určení. Vlakem z Kolomba do města Anurádhapura to bylo asi šest hodin a musím přiznat, že to byla sice fotogenická, bezesporu zajímavá, ale také hodně únavná cesta.

Zatímco řada turistů mířících na Srí Lanku se většinou omezí na jižní pobřeží a poblíž položené národní parky, já se hned vydal severněji, protože tam mne čekala místa, jejichž historie sahá až do roku 380 před naším letopočtem a patří k nejposvátnějším místům na celé Srí Lance. Anurádhapura je již od roku 1982 zapsána do seznamu UNESCO, což je o deset let dříve než mnohem slavnější Angkor Wat v Kambodži.

Anurádhapura je staré královské město, kde se na poměrně velké ploše nachází mnoho chrámů a dalších památek. Hned po příjezdu vlakem jsem se domluvil s místním řidičem tuk tuku, který mě zavezl do mého „homestay“ (na Srí Lance jsem často bydlel v pokojích, které pronajímají domorodci ve svých příbytcích a tak si přivydělávají) a druhý den ráno už někdy kolem páté hodiny byl připraven zavézt mě k prvním památkám.

Moje cesta touto oblastí začínala u posvátného stromu Srí Mahá Bodhi. Již za východu slunce tu bylo mnoho místních obyvatel, kteří se modlili a přinášeli dary. Jejich modlitební zpěvy se rozléhaly okolím a vytvářely tak neopakovatelnou atmosféru. Strom je podpírán zlatými podpěrami a údajně je starý 2500 let. Díky tomu se považuje za nejstarší člověkem zasazený strom na světě, který přetrval do současnosti. Přivezen byl z Bódhgaje v Indii a jedná se o odnož stromu Bodhgaya, pod kterým Buddha došel osvícení.

Další zastávkou byl Mosazný palác. Původně zde žilo až 1000 mnichů, ale nyní se již jedná pouze o zbytky paláce se spoustou sloupů v jeho okolí. Název stavby je odvozen od původně mosazné střechy, která se ale nedochovala a stáří je odhadováno na 2000 let. Poblíž stojí také Vihára Isurumuniya, menší chrám s ležícím Buddhou a s vyhlídkou vybudovanou na skále nad ním. Bylo to pěkné místo, protože mi umožnilo rozhlédnout se po okolní krajině a poprvé spatřit největší chrámy oblasti, které se již monumentálně tyčily v dálce.

Poblíž zmíněných míst jsem si ještě prošel královské zahrady, kde se nachází zbytky několika staveb. To už jsem ale nedočkavě očekával cestu na místní velké Dagoby. První, kterou jsem navštívil, byla Dagoba Thuparama, celá bílá, se sloupy po jejím obvodu. V této oblasti se začal před více jak 2000 lety praktikovat buddhismus na Srí Lance a právě Dagoba Thuparama byla prvním buddhistickým chrámem. Její vznik se datuje do let 247 – 207 před naším letopočtem, kdy zde vládl král Devanampiya Tissa.

V poledne jsem se dostal k Abhayagiri vihāra. Jedná se o jedno z nejposvátnějších poutních míst na Srí Lance a jedny z nejrozsáhlejších ruin buddhistických památek na světě. Původně to bylo velké klášterní centrum i královské hlavní město, jednotlivé budovy měly bronzové zlacené střechy nebo střechy z malovaných dlaždic z pálené hlíny. Viděl jsem zdobené balustrády, měsíční kameny a hlavně obrovskou hlavní dagobu, která byla opravdu monumentální a původně sahala až do výšky 100 metrů (dnes 75m).

Druhou velkou hliněnou dagobou v oblasti, kterou se mi podařilo navštívit, byla Jetavanarama. Nechal ji postavit král Mahasena v letech 273 – 301 a se svou výškou 122 metrů to byla ve své době nejvyšší buddhistická stůpa na světě a třetí nejvyšší stavba světa. Po úpadku Anuradhapurského království byla celá tato oblast pohlcena džunglí. Až král Parakramabahu se ve 12. století pokusil dagobu zrekonstruovat a nechal ji přestavět do současné podoby a výšky 71 metrů. Předpokládá se, že v tomto komplexu žilo až 10000 mnichů.

Poslední památkou, kterou jsem v této oblasti navštívil, byla Dagoba Ruwanwelisaya. Ta byla jiná, skvostná a bílá. Do dnešní doby je se svou výškou 103 metrů a obvodem 290 metrů jednou z největších starověkých památek. Byla postavena králem Dutugemunu a dále zvětšována a zkrášlována mnoha panovníky. Po jejím částečném zřícení v 19. století naštěstí došlo na počátku století následujícího k její opravě, a tak jsem se z pohledu na tu nádheru mohl radovat i já.

Celá oblast Anurádhapura  možná není tak mystická jako Angkor War, ale připadala mi mnohem duchovnější. Viděl jsem, jak si zachovává úctu místních lidí, kteří sem den co den přicházejí na různá místa za modlitbou. A hlavně tato místa ještě nečelí obrovskému návalu turistů a tak jsem si skoro sám mohl vychutnávat pohled na starověké památky, které si v ničem nezadají ani z pyramidami v Egyptě.

Tip 1: Do oblasti je dobré vyrazit ještě před rozbřeskem, jednak si užijete parádní atmosféru svítání a snad se vám i podaří vyhnout velkému horku, které tu panuje v odpoledních hodinách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *