Bagan

Po osmi hodinách jízdy autobusem po neudržovaných silničkách Myanmaru jsem kolem třetí hodiny ráno dorazil do města Bagan. Vzal jsem si taxík a jeli jsme dalších 10 km k nejbližšímu hotelu (cesta stála 12.000MKK). Tam jsem vystoupil a hodlal se ubytovat. Ale nepodařilo se to, pokoj by mohl být připravený až za několik hodin. Chvíli jsem tedy dřímal v loby hotelu, odpočinul si, v hotelu nechal svá zavazadla a vyrazil jsem (s pomocí zapůjčené motorky ) obdivovat východ slunce mezi chrámy. Ještě upřesním: motorku si v Baganu můžete půjčit jen elektrickou, za 6.000MKK na den.


Ještě před několika lety byla tato oblast pro fotografy rájem. Bylo zde poměrně málo turistů a bylo povoleno vystoupat i na velké chrámy v centrální oblasti Baganu. Pak ale přišlo v roce 2016 zemětřesení a po něm i zákazy . Některé chrámy byly turisty velmi přetěžovány a měly porušenou statiku.

Mě jseml tedy jen několik možností, jak si dopřát dechberoucí vyhlídku na tisíce chrámů Baganské planiny. První možností bylo zaplatit si let balónem, ale to je turistická atrakce, trvající 30 minut, stojí 350 EUR za osobu. Další možností bylo pomocí aplikací a mapy najít nějaký menší chrám, kam se ještě dá nepozorovaně vystoupat. Jeden takový jsem si tedy našel a vyrazil tam. V ranní tmě jsem se blížil k místu, kde se měl nacházet, postupně jsem ale uviděl další motorky a turisty a bylo tu i pár domorodců, takže žádný klid na focení. Zvolil jsem třetí možnost, protože jsem uviděl asi 3 malé chrámy, na kterých byli lidé. Vylézt až na horní plošinu bylo místy dost složité, protože vnitřní schodiště bylo uzavřené, ale nakonec jsem se na jednu z nich dostal a otevřel se mi tak neskutečný pohled na vycházející slunce a siluety mnoha pagod, které se nacházejí všude kolem.

Toto velkolepé představení trvalo asi 30 minut, než se sluneční kotouč vyhoupl moc vysoko a začal pálit natolik, že rozespalé turisty zahnal zpět do hotelů, aby si užili pozdní snídani a částečně dospali noc. Já jsem místo toho hned po východu slunce vyrazil do velkých chrámů, kde v tu dobu bylo vylidněno, a já je tak měl na dvě hodiny jen a jen pro sebe. Chrámy jsou stavěné podle stejného schématu. Vždy najdete vchody ze čtyř světových stran a hned za vchodem sochu Buddhy. Sochy se mění a velké chrámy jich mají ještě několik uvnitř v chodbách. Některé chrámy jsou pompézně pokryty tunami zlata, jiné mají uvnitř malby na zdech, nebo jsou jen prosté, hliněné, s ponurou atmosférou. Někdy mi nad hlavou létali netopýři, jindy na mne pokřikovali prodejci všeho možného, kteří často měli stánky téměř uvnitř chrámu.

Po krátkém odpočinku a pozdním obědě jsem si řekl, že by to chtělo najít nějaké dobré místo na focení západu slunce. Chtěl jsem najít ještě lepší výhled, než ráno při jeho východu. Hledal jsem na mapě a kolem čtvrté vyjel zpět mezi chrámy. Dojel jsem až k malému kopečku, kde se již tísnilo asi 30 turistů, vybojoval si dobré místo pro stativ a čekal, až nastanou ideální světelné podmínky. Výhled by mohl být lepší, tak doufám, že v následujícím dnu najdu ještě lepší podmínky. Časem přibylo ještě hodně lidí, asi opravdu moc míst, odkud by byl výhled, již není k dispozici. Fotil jsem západ slunce – a pak se najednou prostor kolem mne začal vylidňovat. Turisté se podívali na západ slunce, zvedli se a odešli. Přitom nejkrásnější červánky přišly asi 15 minut po západu slunce a tak se dostavil kýžený klid a já si užíval focení a nezapomenutelných chvil.

Další dny, které jsem v Baganu strávil, měly v podstatě naprosto stejné schéma. Ráno brzo vstát, vyrazit na východ slunce, pak rychle do velkých chrámů, trochu si odpočinout a vyrazit na západ slunce. A věřte mi nebo ne, rozhodně mě to těch několik dní bavilo. Objevoval jsem postupně menší a opuštěné stavby, lepší místa na pozorování planiny, temné chodby a monumentální sochy Buddhy, které vypadaly někdy přívětivé, někdy přísně.

Bagan je bezesporu turistickým cílem číslo jedna pro většinu turistů v Myanmaru. Bál jsem se, že tam už bude tolik lidí, že mi to pokazí atmosféru místa, ale nakonec ji kazili spíše prodejci cetek než davy turistů. Stačilo se vyhnout návalu, který panoval od 11 do 15 hodin. Bagan mne rozhodně nezklamal a záběry, které poskytl mému fotoaparátu, za to rozhodně stály.

Tip 1: Nechte si poradit od místních, na jaká místa se vydat při svítání
Tip 2: Nedaleko chrámové oblasti stojí velká vyhlídková věž. Je dost daleko, takže pro focení budete potřebovat objektiv alespoň s ohniskem 400mm, ale stojí za návštěvu.
Tip 3: V polední pauze si nechte dobít nebo vyměnit baterii v motorce, ať se vám nestane jako mně, že vám večer při zpáteční cestě dojde šťáva.
Tip 4: Rozhodně navštivte chrámy Ananda Pahto (jsou tu 4 krásné sochy Buddhy, vysoké 9.5m) , Shwezigon Paya (celá pokrytá zlatem) a temnou Dhammayangyi Pahto (mohutná, temná a s krutou historií).

Vybavení: Rozhodně zde budete nutně potřeboval stativ, širokoúhlý objektiv a teleobjektiv. Stativ ať je stabilní, protože často budete fotit na dlouhé ohnisko a dlouhý čas. Proto doporučuji využívat samospoušť nebo elektronickou dálkovou spoušť. V některých případech, kde bylo hodně lidí, bylo skoro nemožné udělat expozici na několik sekund, aby vám za tu chvíli nikdo nekopl do stativu a nepokazil záběr. No, místy je to v takových oblastech boj. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *