Pokaždé, když se chystám někam do zahraničí,  kde budu mít půjčené auto a volnost pohybu, sednu si alespoň na chvíli k mapám na Google a proklikám si všemožná místa v okolí příletu. Často se tak stane, že podle fotek nebo streetview narazím na místa, která jsem předtím v průvodci nenašel. Tentokrát tomu nebylo jinak. Letenku jsem měl koupenou do města Bari a v podstatě bylo jasné, že se chci podívat do okolních přímořských městeček a do Matery, ale co dál? 

Říkal jsem si, že by bylo fajn zařadit do cesty ještě nějakou zajímavou přírodní oblast, a tak jsem na mapách rozklikl okolní národní parky. Po chvíli zkoumání na mne vyskočily dvě vesnice, Cestelmezzano a Pietrapertosa – a bylo jasné, kam se ještě musím podívat.

Z Bari jsem se k nim dostal autem asi za 2 hodiny. Jakmile jsem odbočil z hlavní silnice, začala se cesta hrozně klikatit a šplhat do kopců. Obě vesnice leží cca 700-1000 metrů nad mořem a tak jsem si užíval asi půlhodinovou cestu serpentýnami, než jsem dojel do Pietrapertosy. Již při příjezdu do vesnice se mi otevřely krásné výhledy do okolní krajiny a na několik vyčuhujících skal. Na protilehlém kopci, doslova namáčknuté na skálu, leželo Castelmezzano.

Jakmile jsem překročil nejvyšší bod, přes který v těchto místech silnice šplhá, ocitl jsem se v Pietrapertose. I toto město je vystavěno na samotném vrcholku skály, s domy natlačenými na jejím úpatí. Z parkoviště nad městem jsem se porozhlédl a vyrazil do malých uliček. Chvíli jsem se procházel městem, došel k jednomu ze dvou kostelů a už jsem byl na konci vesnice. Je opravdu malá a žije tu asi 1000 obyvatel. Na samotném vrcholu nad Pietrapertosou se opevněný hrad. I když byl zrovna zavřený a nemohl jsem se tedy podívat dovnitř, vystoupal jsem k němu po příkré cestě, abych se dostal co nejvýš a mohl se porozhlédnout po okolí.

Protože byl konec října, slunce zapadalo už po páté hodiněa musel jsem tedy pospíchat, abych se dostal do ubytovacího zařízení v Castelmezzanu ještě za světla. Vedou  tam dvě cesty. Jedna byla ale z technických důvodů uzavřená a tak, i když jsou vesnice od sebe vzdušnou čarou snad jen nějaké 2 kilometry, musel  jsem absolvovat asi půlhodinovou jízdu serpentýnami, než jsem se tam, téměř za soumraku, autem dostal. V apartmánu, v samotném centru obce, jsem se rychle ubytoval a vyrazil se ještě za zbytků světla porozhlédnout ke skalám nad vesnicí. Jen co jsem vyšel, tak začalo pršet – a stále víc a víc. Sotva jsem se dostal nad osídlenou část a už se kvůli tmě a počasí byl nucen otočit a jít zase zpět. No, říkal jsem si, snad to všechno doženu zítra.

Vstal jsem ještě za svítání, protože po okolí se krásně válely mraky a chtěl jsem si město vyfotit v této ranní atmosféře. K nedalekému náměstíčku s kostelem jsem dorazil za pár minut, po celém městě ještě svítilo pouliční osvětlení. Rozdělal jsem stativ, nasadil širokoúhlý objektiv a několik minut fotil. Krásný výhled s dokonalou atmosférou mě pobídl, abych se šel podívat dál a tak jsem nakonec obešel Castelmezzano ze spodní strany. V apartmánu jsem si dal dobrou snídani, protože paní domácí dokonce upekla jablečný  koláč, a znovu jsem popadl foťák a šel se ještě podívat na uzavřenou silnici pod město. Ta vedla krátkým tunelem a zahýbala za skalní výběžek. I zde jsem našel krásné výhledy do podzimně zabarvené krajiny. Navíc nízké mraky a sem tam probleskující slunce všemu dodávaly dokonalou atmosféru.

Nakonec jsem ještě při zpáteční cestě došel na náměstí s kostelem, kde jsem ráno začínal. A štěstí se na mne opravdu usmálo. Souhra slunce, mraků a krásného výhledu se asi na 3 minuty sešla v naprosto ideální kombinaci a tak vznikla úvodní fotka tohoto článku. Jen opravdu zřídka mám pocit, že se všechno takto ideálně sejde. I když jsem se do těchto dvou vesniček dostal jen na otočku, rozhodně se cesta sem vyplatila.

Tip 1: Projděte se po silničce pod Castelmezzanem, kde se za tunelem otevírá zase jiný výhled do okolí.

Tip 2: Vyjděte si ke kostelíku na skále, pokud máte vybavení, můžete pokračovat dál ferratou.

Tip 3: I když se jedná o malé vesnice, vyrazte sem alespoň na 2 celé dny ať máte možnost vstřebat místní atmosféru.