CASTIGLIONE DI SICILIA

Musím se přiznat, že celá Itálie mi přirostla k srdci. Navštívil jsem ji už mockrát a nikdy jsem neodjížděl zklamaný. Zvláštní kapitolu pro mne tvoří Sicílie. Tak jak je odlišná od zbytku země, tak odlišně se zapsala do mé mysli. Dnes chci vzpomenout na jedno městečko, které si, když se řekne Sicílie, vybavím asi jako první. Vlastně nevím ani proč, ale cítil jsem zde tak silnou atmosféru a Castiglione di Sicilia se mi rozhodně dostalo pod kůži.

Dorazil jsem sem úplně náhodou. Mým cílem byla činná sopka Etna, která se mi v posledních dnech střídavě zjevovala v dálce, tak jak jsem projížděl různá městečka a byl od ní stále ještě poměrně daleko, ale přesto v dohledu. Nyní jsem byl už ale opravdu nedaleko, Etna se magicky tyčila nad krajinou a vypouštěla malé oblaky dýmu, aby nebylo pochyb o tom, že ještě neřekla svoje poslední slovo.

 

Již příjezd do města byl moc fotogenický. Garantuji vám, že budete mít za každou zatáčkou nutkání zastavit a fotit si výhledy, které se vám otvírají do krajiny, nebo klikatící se silnici, která se krajinou prodírá jako šedivý had. Castiglione di Sicilia je krásné malé město, které zde stojí už stovky let. Toto místo bylo osídleno Řeky již 400 let před naším letopočtem. Následně se tu vystřídali Římané, kteří zde postavili svoje mosty, a Arabové, jež přispěli zavlažovacími systémy.

Na první pohled mne upoutalo, jak velké množství kostelů je v tomto malém městě. Asi nejznámějším je Basilica Madonna della Catena z roku 1655 a kostel Sant‘Antonio Abate postavený v 17. století. V současné době zde žije asi 3 100 obyvatel, ale z místa máte pocit, že se jedná o město postavené pro mnohem více lidí, kteří tu už ale nejsou. Velké městské domy jsou často prázdné, zchátralé a opuštěné. Na malém náměstíčku sedí jen pár dědečků u své kávy a dívají se směrem k sopce. Opravdu je tomu tak, na začátku dvacátého století tu žilo víc jak 10 000 obyvatel.

Díky tomu se tu cítíte trochu jako ve městě duchů. Každou chvíli zvoní zvon některého z kostelů, vy se procházíte kamennými uličkami kolem prázdných domů a představujete si, jaký tu asi kdysi byl ruch. V dálce celému výjevu Etna dodává další rozměr a majestátnost. Nad městem je malá vyhlídka. Je to takový park plný eukalyptů a je odtud moc pěkný výhled na město. Běžel jsem sem ještě před východem slunce, abych natočil nějaké časosběrné záběry Etny. Byl jsem tu sám, rozhlížel se po krajině, čekal, až vyjde slunce, a pak si ještě chvíli užíval klidu tohoto místa a četl si knížku.

 

Po ranním natáčení jsem sešel dolů na náměstí dát si s místními kávu a něco ke snídani, ještě nějakou dobu jen tak sedět a kochat se výhledem na Etnu. Poslouchat italštinu a snažit se vrýt si toto místo co nejvíce do paměti. Pak už jsem se musel sbalit, abych konečně vyrazil přímo k Etně. Ale věřte mi, nechtělo se mi odjíždět, protože tohle bylo jedno z nejpůsobivějších míst, které jsem na Sicílii navštívil. Možná se mnou nebudete souhlasit, protože se vás místní atmosféra nijak nedotkne, mně se ale pod kůži dostala.

 

Tip 1: Najděte si ubytování v horní části města s výhledem do okolí. Budete mít blízko k parku nad městem a hlavně se nebudete moct odtrhnout od okna.

Tip 2: Hned ráno zavítejte do parku nad městem, abyste si vychutnali Etnu, jak se vynoří z noci a ranní oblačnosti.

Tip 3: Nenechte si rozhodně ujít posezení na horním náměstí ve společnosti starých Italů a skvělé kávy.

Vybavení: Od mé návštěvy už uběhl nějaký čas a tehdy jsem měl s sebou pouze Sony NEX 3. V té době to byl slušný fotoaparát s APS-C čipem, ale z dnešního pohledu hračka. Takže rozhodně si vezměte aparát, který bude zvládat časosběrná videa, a nějaký pořádný teleobjektiv, abyste mohli pozorovat a fotit vrcholek Etny a mraky, které se honí kolem, nebo dým stoupající z některého z kráterů.

Moje fotografie z Itálie a dalších cest si můžete zakoupit zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *