George Town

Při cestě Asií v roce 2018 mi na Malajsii nezbylo moc času. Vlastně jsem se potřeboval přesunout do Kuala Lumpur, odkud  jsem měl zpáteční letenku do ČR. A tak jsem si naplánoval alespoň návštěvu George Townu v Malajském státu Penang. George Town je druhé největší město Malajsie s 700.000 obyvateli v roce 2010. V celé oblasti, přiléhající k městu, žije až 2,5 milionu obyvatel. Již název napovídá, že se jedná o město založené Brity, konkrétně z popudu britského  kapitána Francise Lighta v roce 1786, aby sloužilo jako celní sklad.

Osud města je podobný jako osud státu Myanmar. Nejprve ho rozvíjeli Britové, následně za druhé světové války okupovali Japonci a v průběhu války ho znovu dobyli Britové. V roce 1957, po vyhlášení nezávislosti Malajsie, si město udrželo status bezcelní zóny až do roku 1967, kdy ho zrušila malajská vláda.

Do George Townu jsem dorazil lodí z thajského ostrova Ko Lipe. Cesta trvala asi 4 hodiny a byla v podstatě zcela bezproblémová. Po několika dnech strávených u moře a na plážích různých ostrovů Thajska jsem se chvíli musel etablovat na prostředí jiné země. I když jsem podle mapy popojel jen malý kousek, najednou to byla celkem velká změna. Z ostrůvku plného turistů jsem se ocitl v bývalém koloniálním městě, ze kterého se pomalu vytrácí britská historie, i když je samozřejmě z okolních chátrajících budov ještě dost patrná.

Asi nejvíce mne na toto místo nalákaly dvě věci. Pouliční umění a jídlo. Právě streetartem je město proslulé. Na řadě míst jsem tu na zdech domů narážel na malby umělců, které z centra George Townu dělají jakousi městskou galerii. Některé výtvory pochází z ruky litevského umělce Ernesta Zacharevice a nejznámější z nich jsem našel opravdu snadno, protože po většinu dne se kolem nich shromažďuje hlouček lidí, kteří se zde fotí. Hned ráno jsem tedy vyrazil z hotelu, procházel se městem a obdivoval se pomalu chátrajícím koloniálním budovám, streetartu a dalším zajímavostem města.

Za zmínku jistě stojí také městská část, která je celá vybudovaná na kůlech nad vodní hladinou. Spleť uliček a dřevěných domků mi připadala fotogenická a tak jsem na toto místo zašel několikrát, ve snaze udělat nějaké zajímavé fotografie. Chudé domy nad vodní hladinou ostře kontrastovaly s okolním velkoměstem a zajít sem bylo vždy vítanou změnou po několika hodinách strávených na rušných ulicích opodál. Islám je jedním z hlavních náboženství Malajsie, proto jsem ve městě narazil také na několik zajímavých mešit, které jen dokreslovaly multikulturní rozmanitost architektury města.

Za britské nadvlády do těchto končin přijíždělo za prací hodně Indů a to, spolu s blízkostí Thajska, dalo skvělé základy pro neskutečně pestrou kuchyni. Opravdu jen místní jídlo by bylo dostatečným důvodem sem vyrazit. Obdivovat lze zajímavé pouliční kuchyně a stánky nebo rovnou větší food courty, kde bylo tolik různého jídla, že mi z toho, jak se říká, šla hlava kolem. Vybírat jsem mohl mezi malajskou, indickou, thajskou nebo čínskou kuchyní. Místní specialitou jsou různé pokrmy z mořských plodů, ústřicová omeleta či letní dezert Ais Kacang (ledová tříšť s kokosem, červenými fazolemi, barevným želé, kukuřicí a sladkou polevou).

Pár dní ve městě uteklo jako voda, ale já se musel vypravit na letiště a pokračovat v cestě do hlavního města Malajsie – Kuala Lumpur. George Town pro mne zůstane velice milým asijským objevem, na který budu dlouho vzpomínat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *