Přiznám se, že po obrovských památkách v Anurádhapuře jsem od jeskynních chrámů v městě Dambulla mnoho překvapivého neočekával. Nenavnadila mne ani skutečnost, že se jedná o jeden z nejrozsáhlejších a nejlépe zachovalých jeskynních chrámů na Srí Lance (někdy se označuje jako Zlatý chrám Dambulla). Vstal jsem za rozbřesku v 6:30, dal si dobrou snídani a vyrazil směrem k jeskyním.

Hned u silnice mne uvítal Golden temple, který byl postaven v roce 2001 a doslova zářil zlatem a novotou. Působil na mne spíše jako nějaká pouťová atrakce a raději jsem ho taktně vynechal a vydal se do kopce obdivovat chrámy mnohem, mnohem starší. V okolí tohoto kopce se nachází více jak 80 zdokumentovaných jeskyní. V hlavním chrámovém areálu jich je celkem pět.

Přišel jsem opravdu časně a vrátného jsem v podstatě probudil. Pomalu jsem za ranního světla vstupoval do míst, jejichž dějiny se začaly psát více jak před 2000 lety. Již výhled do okolní krajiny a probouzející se den byly krásnou pozvánkou do skalního areálu. V neklidných dobách prvního století před naším letopočtem tu našel útočiště král Valagambahu, který byl vyhnán z Anuradhapury. Nějaký čas se tady skrýval a až poté, co dobyl zpět svůj trůn, nechal zde založit chrám. Dominuje mu skalní převis, obestavěný jakousi kolonádou (ta je nová a pochází z 20. století), která funguje jako vstup do jednotlivých jeskyní.

První jeskyní komplexu je Chrám Pána bohů (Devarja Viharya). V tomto malém prostoru na mne čekala 14 metrů dlouhá socha ležícího Buddhy. Je vytesaná z jediného kusu skály a na délku vyplňuje takřka celou místnost. Následuje Chrám Velkého krále (Maharaja Vihar). Tady jsem opravdu zůstal v úžasu stát několik minut. Jeskyně je opravdu veliká a s neuvěřitelnou výzdobou. Je to asi vůbec nejkrásnější místo, které jsem tady viděl. Mimo více jak padesáti soch Buddhy jsem zde mohl obdivovat i sochy králů Vattagamani Abhaya a Nissanka Malla a bohů Samana a Višny. Hned jak jsem se vzpamatoval z úžasu a jeskyni si prošel, vyndal jsem stativ a udělal zde několik fotografií.

Třetí jeskyně je nazývána Velký nový chrám (Maha Alut Vihara). Za krále Kirti Sri Rajasinha (1747–1782), zde vznikly nástěnné malby v takzvaném „kandyském“ stylu. Je zde také socha zmíněného krále a dalších 50 soch Buddhy. Pak mne již čekal Západní chrám (Paccima Viharaya) a Druhý nový chrám (Devana Alut). Tyto stavby byly mnohem menší, ale rozhodně také ony stály za návštěvu. Ještě jednou jsem se vrátil do Chrámu Velkého krále a snažil se vyfotit tu nepopsatelnou atmosféru a umocnit tak pocity, které jsem zde nastřádal.

Není divu, že jsou jeskynní chrámy Dambulla zapsány již od roku 1991 do světového dědictví UNESCO. I když jsem si od nich nesliboval velký zážitek, odcházel jsem nadšený a jestli se ještě někdy vypravím na Srí Lanku, doufám, že se znovu podívám i sem.

Tip 1: Vstupenky (v roce 2018 to bylo 1500 rupií na osobu) se prodávají poblíž Golden temple.
Tip 2: Rozhodně jděte do jeskyní hned ráno, když se otvírají. Atmosféra je dokonalá.

Tip 3: Kochejte se krásnou krajinou při výstupu k jeskyním.
Tip 4: Jestli chcete smysluplně fotit, vezměte si s sebou stativ. V jeskyních je opravdu naprosto minimální osvětlení.