O tom, že se v údolí řeky Douro pěstuje víno, ze kterého se následně vyrábí proslulé Portské, jsem věděl, ale jak krásná je tato oblast, jsem zjistil, až když jsem do ní dorazil. Již od silnice se otvíraly takové výhledy, že jsem tomu ani nemohl uvěřit. Když jsem na chvilku zapomněl, že sedím ve vypůjčeném Fiatu Panda a to, co vidím, jsou vinice, připadal jsem si jako ve Vietnamu v oblasti Sapa, kde opravdu hodně podobně vypadají kopce plné rýžových polí. Jen ti vodní buvoli tu chybí.
První den jsem do údolí řeky Douro dorazil až v podvečer a tak jsem stihl jen pár fotek a byla tma. Nemohl jsem se dočkat druhého dne, až tu nádheru zase uvidím. Ráno jsem se ale probudil do zamlženého počasí a nevypadalo, že by se dnes slunce nějak moc ukázalo. Z města Tabuaço jsem tedy vyrazil trochu jinam než mezi vinice. Konkrétně do města Lamego, kde se nachází Schody Svatyně Panny Marie z Remedios, ale o tom až někdy příště.
Počasí se naštěstí umoudřilo a odpoledne vykouklo slunce. Takže hurá do půjčené Pandy a rychle do vinic. Vinařská oblast Alto Douro má rozlohu asi 24 600 ha a víno se zde pěstuje již více jak 2000 let. Od roku 1756 se jedná o první zákonem chráněnou vinařskou oblast. Od roku 2001 patří také do seznamu světového dědictví UNESCO. Silnice se většinou proplétá kolem vody a tak jsem brzo raději zahnul na menší cestu vedoucí do kopců. Jel jsem mezi vinicemi, zastavoval a fotil. Cesta byla menší a menší, kopce prudší a prudší. Po jednom špatném odbočení už to vypadalo, že budu muset zajít za vinaři, aby mi vytáhli Pandu, která bude zaklíněná na některém z kamenů trčících z cesty. V poslední chvíli se mi podařilo auto obrátit (i když to byl manévr, který znamenal odřený nárazník a skoro spálenou spojku) a ze špatné cesty vyjet.
Ale ona i ta sousední cesta nebyla o moc lepší a myslím, že Portugalec by se sem odvážil pouze s nějakým nadupaným SUV. No ale Fiat Panda to všechno zvládl a i když byla cesta tak úzká, že fakt nevím, jak bych se tu v kopcích s někým vyhýbal, nakonec jsem dojel zpět na hlavní silnici. Ale co je podstatné, cestou proběhlo mnoho zastávek s neskutečnými výhledy a spousta focení. Sice počasí mělo na svědomí, že opět na celou akci jsem měl asi 2 hodiny, než zapadlo slunce, ale byly to skvělé dvě hodiny. Západ slunce jsem pozoroval z místa, odkud byla vidět jen klikatící se silnice, velké vinařství, řeka a terasovité vinice všude kolem.
Z některých míst to všechno vypadalo jak nějaký povedený model. Jak kdyby ani ty scenérie nebyly reálné. Maličké vesnice a bělostné domky rozházené po svazích vinic, jak kdyby si tohle někdo vymyslel a vymodeloval pro radost z toho výhledu. Všude tu bylo cítit, že se hospodaří už hodně dlouho a poctivě. Krásné staré kamenné zdi, které lemovaly jednotlivé pozemky a solitérně stojící olivové stromy jen dokreslovaly atmosféru místa.
Tip 1: tentokrát vinařský. Dejte si nějaké dobré portské víno, jistě budete nadšeni, ale potom si kupte i lahev klasického červeného vína z této oblasti. Je silné, ovocné a těžké. Musím říct, že jsem si ho zamiloval a jen vždy lituji, že se moc nedováží do ČR, nebo je tu hrozně drahé. Na místě ho koupíte tak od 6 EUR a za 10 EUR je už opravdu dobré.
Tip 2: s rozvahou se vydejte na malé silničky vedoucí po kopcích a úpatích kolem řeky. Někdy je to adrenalin, ale odměnou vám jsou neskutečná místa s výhledem do okolí.
Tip 3: Vzhledem k tomu, jak je místy údolí hluboké a točité, rozmyslete si (nebo pomocí aplikace zjistěte), kdy vám odkud bude svítit slunce, abyste byli ve správný čas na správné straně řeky, mostů tu není moc a dostat se po malých silničkách z jedné strany na druhou není vždy rychlé.
Vybavení: asi zde nemám moc co napsat, potřebujete klasické krajinářské vybavení, takže stativ, širokoúhlý objektiv, teleobjektiv a když nezapomenete na polarizační filtr, tak ho také jistě využijete. Někdy by se možná hodil přechodový ND filtr, ale to dnes asi spíš většina z vás dožene na počítači.
Moje fotografie z Portugalska a dalších cest si můžete zakoupit zde.
