V Asii jsem byl již několikrát, ale nikdy se mi nepoštěstilo dostat se do oblastí čajových plantáží. Tentokrát jsem již ale plánoval na jistotu, protože vypravit se na Srí Lanku a nenavštívit jedny z nejslavnějších čajových plantáží, to by byl doslova hřích.

Původním záměrem kolonizátorů Srí Lanky, což byli nejprve Belgičané, bylo na ostrově pěstovat kávu. Nicméně plantáže s touto plodinou vyhubila plíseň a když se vlády nad ostrovem ujali Britové, začal se tu ve velkém pěstovat čaj. Kdo by také neznal cejlonský čaj, který se stal bezesporu symbolem celého státu a pěstuje a pije se zde dodnes.

Je to trochu zvláštní, když jste na takto exotickém místě, zrovna jste vylezli z moře, vrátili se z pralesa nebo pozorování slonů a někdo místní vám nabízí konvici čaje, servírovanou jako v lepší restauraci. Ale je to prostě tradice, kterou i místní přijali za svou.

Asi nejslavnější plantáže na ostrově jsou právě ty, které založil sir Thomas Lipton. Ubytoval jsem se v nedalekém městečku Haputále, kam se pohodlně dostanete například vlakem z města Ella. Haputále leží již uprostřed čajových plantáží. Jakmile jsem se ubytoval, našel jsem si řidiče tuk tuku, aby mi ukázal okolí. Již v samotném městě se vám nabízí nádherné výhledy. Pokud budete jezdit po okolních kopcích, nebo pěšky vystoupáte na vyhlídku nad město, nebudete vědět kam se dřív podívat.

Vyhlídka nad městem je trochu schovaná a cesta vede čajovníkovou plantáží. Nepotkal jsem tu mnoho turistů, ale zato jsem tu viděl sběračky čaje při jejich práci a po domluvě jsem je také mohl chvíli fotit a natáčet. Práce na plantáži je stále úmorná, namáhavá a pramálo placená. Sběračky dostávají nějakých 700 rupií na den a to musí natrhat 18 kilogramů čajových lístků. V tom vedru a bez mechanizace je to sakra těžká práce. Trhají tři vrchní světlezelené lístky a ty zase za týden dorostou. Takže o práci tu rozhodně není nouze. Většinou se jedná o příslušníky hinduistické menšiny Tamilů, kterým čajová továrna poskytuje zdarma i bydlení a možnost pěstovat si zeleninu na malých polích.

Většinou tak v čajových plantážích narazíte na malé chudé vesnice s hinduistickým chrámem a malými, velice pečlivě upravenými záhony. Na Srí Lance, a mezi manuálně pracujícími obzvlášť, se rozmohlo žvýkání takzvaného “betelu”. Je to takové sousto vyrobené z listu pepřovníku betelového, nezralého semene palmy rodu areka, hašeného vápna a někdy přidaných i dalších ingrediencí. Tohle všechno se zabalí do zmíněného listu, zasune pod dáseň a žvýká. Droga má povzbuzující účinky a jejích uživatelů je na Srí Lance opravdu hodně. Poznáte je hlavně podle neustálého plivání rudých slin, často zkažených zubů a červených úst.

Ale zpět k čaji. Poté, co jsem obhlédl okolí Haputale, domluvil jsem se s řidičem, že mne vyzvedne druhý den v 5:00 ráno, abych se stihl dostat na Lipton’s seat při východu slunce. Je to místo v Liptonových plantážích, které leží až na samotném vrcholku kopce a kde údajně Lipton chodil sedávat a obhlížet svoje pozemky. Řidič byl na místě včas a já tak v ranním chladném vzduchu, po asi 40 minutách jízdy, stoupal ještě asi kilometr a půl k vrcholu. Na vyhlídku jsem dorazil právě včas, abych si mohl připravit kameru a fotoaparát a nafotit první paprsky slunce, které se opřely do čajových keřů.

Celé místo je opravdu krásné a když se potom vydáte po cestě, kterou jste přijeli, dojdete po několika kilometrech až k čajové továrně. Je to nádherná procházka, při které můžete fotit, pozorovat sběračky čaje a užívat si ranního slunce. Nahoře jste ve výšce přes 2000 metrů nad mořem, občas se přižene mrak, který všechno zahalí do mlhy nebo jen fotogenicky obepne eukalyptové stromy, které vyrůstají z plantáží.

I když jsem si v těchto místech užil focení a nádherných výhledů, musím přiznat, že jsem si vůči místním, kteří tu doslova dřou, připadal dost divně. Prostě jako bílý turista, který se tu prochází s fotoaparátem. Je těžké tyto chvíle vždy nějak vybalancovat a nepřipadat si jako pitomec. Proto se snažím chovat co nejpokorněji, zeptat se, když chci někoho fotit, nebo alespoň navázat oční kontakt a pokynout, abych věděl, že dotyčnému nebude vadit, že si ho vyfotím. I tak si na takových místech připadám prostě trochu nepatřičně.

Tip 1: Najděte si na mapě cestu nad Haputale a vydejte se až na vrchol, kde se nachází malá  hinduistická svatyně.

Tip 2: Chovejte se k místním ohleduplně a s úctou.

Tip 3: Na Liptonovu vyhlídku se vydejte brzo ráno, ať stihnete fotogenický východ slunce a vyhnete se vedru, které tu panuje přes poledne.

Tip 4: V některém z místních bister v Haputele vyzkoušejte placku a čočkové curry.

Tip 5: Jezděte vlakem, jede pomalu a vy se můžete dlouhou dobu kochat krásnou krajinou.