Malá Fatra – dvoudenní hřebenovka

Na Malé Fatře jsem byl jen jednou, jako malý kluk, a tehdy jsem se tu  „ztratil“ a pořádně tím vyděsil rodiče. Tedy ne, že bych se úplně  ztratil, ale vydal jsem se na tůru s rychlejší skupinou (bez svolení  rodičů), která šla asi o 10 km delší trasu než byla plánována pro rodiny  s dětmi, a bez jídla a teplejšího oblečení mne její členové neuváženě  vzali s sebou. No, nakonec všechno dobře dopadlo a teď jsem již několik  let plánoval, že bych na Malou Fatru mohl vyrazit znovu. Trochu mne od  toho odrazovala moje smůla, protože pokaždé, když jsem vyrazil na  Slovensko, chytil jsem špatné počasí a nic moc jsem díky tomu  nenachodil. A když už, tak v dešti. Tento rok ale máme tak krásné  počasí, že jsem to riskl.

Po výletu do Dolomit už jsem tak trochu věděl, jak obtížnou si mohu  naplánovat trasu, a tak jsem sedl k mapě a internetu. Problémem, při  několikadenním pochodu po horách, je vždycky naplánování jídla a spaní.  Na hřebenovce Malé Fatry je v podstatě jenom Chata pod Chlebom. Tam jsem  zkoušel psát a volat, ale marně. Druhou alternativou je  Chata na Grúni, ale ta už je trochu bokem a je nutné k ní sestoupat do  nadmořské výšky asi 1000 metrů nad mořem, což na konec prvního dne není  moc ideální. Na tuto chatu jsem se ale dovolal, tak jsem měl jistotu, že  někde každopádně přespat mohu.

V pátek po práci jsem vyrazil autem a asi po třech hodinách cesty jsem už stavěl stan v obci Belá. Není tu moc možností kempování a proto jsem  skončil tady, ale rozhodně to nebude moje oblíbené místo. Kemp leží mezi  rušnou silnicí a řekou a navíc byl hodně přeplněný. O nějakém klidném  spánku se mi tedy ani nezdálo.
 Ale stejně jsem potřeboval vstát v 5:30, abych se v klidu nasnídal,  pobalil stan a vyrazil autem na začátek mého putování.(Abych mohl na  začátku trasy nechat auto a potom se k němu druhý den večer snadno  dostat, zvolil jsem jako výchozí bod pochodu nádraží Nezbudská Lúčka-Strečno, kde jsem pohodlně zaparkoval. Cílem dvoudenní tůry mělo  být nádraží Kraľovany zastávka, odkud se vlakem pohodlně dostanu zase zpět k autu.)

Dnes mě čekalo 18 km s převýšením cca 2000 metrů, tak nebyl čas otálet. Nevím proč, ale vyrazil jsem po žluté, pak marně hledal naučnou stezku  (která mě měla dovést na červenou, ale už neexistuje) a pak se podle rady místních a map v mobilu cestou necestou dostal na červenou, na kterou jsem mohl a měl nastoupit hned na začátku. Cesta pokračovala strmě nahoru. Přes zříceninu Starého hradu stoupáte stále výš a výš. Nečekejte nějakou širokou cestu nebo upravený chodníček. Celou trasu po Malé Fatře jsem se divil, že se jedná jen o takovou úzkou pěšinku, místy komplikovanou, protože vede přes kameny, skalky, kořeny a kaluže. S krásnými širokými stezkami v Dolomitech se to rozhodně nedá srovnávat a krkolomnost trasy sebere dost sil.

Chata pod Suchým byla prvním místem, kde jsem si mohl oddychnout a  něčeho se najíst. S sebou mám vždy co nejlehčí batoh s nějakým jídlem,  karimatkou a spacákem, takže ujídat ze zásob jsem zatím neměl v plánu.  Chata se nachází asi v 1050 metrech nad mořem a užít si tu můžete klasickou slovenskou kuchyni. Vedle chaty teče jakýsi pramen, který vypadá lákavě, ale vodu z něj raději nečepujte. Od chaty cesta dál strmě stoupá (zde rovnou po sjezdovce) a tak než jsem dorazil na první vrchol Suchý (1468 m.n.m.), byla to celkem makačka. V nohách jsem už měl víc jak 1000 metrů převýšení a těšil jsem se, že teď už půjdu pohodlnou hřebenovkou bez velkého šplhání do kopce a dlouhých sestupů. Ale to jsem se pletl.

Vrcholy a sedla Malé Fatry jsou výškově celkem dost vzdálené a tak každý další vrchol znamenal další a další vystoupané metry. Navíc následoval trochu technicky náročnější terén s přelézáním skalek kolem vrcholu Biele skaly a Stratenec. Niméně počasí mi přálo a všude kolem byla tak krásná krajina, že to úspěšně přebíjelo jakoukoli únavu a já co chvíli zastavoval a fotil. Takhle to šlo až na další podstatný vrchol, Malý Kriváň (1671 m.n.m.). Byl jsem nahoře, výhled na všechny strany, no nádhera. Ale s pohledem na hodinky mi už bylo celkem jasné, že by bylo lepší přenocovat v Chatě pod Chlebom, protože na Chatu na Grúni bych dorazil už nejspíš za tmy. Také zásoby vody se tenčily, a tak jsem nadšeně sestoupil k malé, ale opravdu malé, studánce pod Malým Kriváněm (forrás) a dočepoval zásoby.


Následovalo další klesání a stoupání a přes kopeček s názvem Pekelník (výstup sem je opravdu pekelně prudký) jsem se konečně dostal na Veľký Kriváň (1709 m.n.m). Zdolal jsem tak cíl cesty, nejvyšší horu Malé Fatry. Asi patnáct, dvacet minut jsem se tu kochal a odpočíval a také tu narazil na pána, který mne ujistil, že na Chatě pod Chlebom se dá přespat. Vydal jsem se tedy dolů z kopce, abych dnešní etapu skončil právě tam. Jelikož je to opravdu chata strategicky nejlépe umístěná, byla doslova v obležení. Že budu spát na půdě na palandě,to byla jen moje představa.Nicméně místní provozovatelé jsou natolik vstřícní, že můžete stanovat na louce u chaty za symbolický poplatek 1EUR/os. nebo zdarma spát kdekoli pod širákem. Dokonce nechají otevřenou chatu, takže komu by byla zima, může spát přímo v restauraci na zemi.

Dá se tu skvěle najíst a napít, dokonce i osprchovat a tak mi rozhodně nic nechybělo. Když vyšly hvězdy (čekal jsem, že tu bude skvělá viditelnost, ale obloha se dost zatáhla), uvelebil jsem se na karimatce a usnul. Kolem půl páté mne probudila blížící se bouřka, tak jsem se raději přemístil na podlahu do hospody. Tam mne pro změnu v šest vzbudila obsluha, že musí chystat snídaně a že všichni, co tu spí, musí pryč. No tak jsem se sbalil, posnídal a po sedmé, když se přehnal pěkný liják (už mne doháněla ta moje smůla na počasí na Slovensku), vyrazil na další etapu cesty.


Na obloze se honily bouřkové mraky a slunce dokreslovalo neskutečnou atmosféru. Pomalu jsem zase stoupal vzhůru do kopců, na vrcholek s názvem Steny – južný vrchol (1572 m.n.m.). Tento úsek vypadá jako hřebenovka, jak si ji asi každý představuje. Jenže idylka končí u Stohového sedla, kde se cesta zase láme strmě nahoru na vrchol Stoh. Po nočním dešti zde byla cesta plná kaluží a extrémně klouzavého bahna. Proto jsem raději zvolil odbočku po žluté, abych vrchol obešel. Byl to určitě dobrý nápad, protože i tato část cesty (plná kamení, kořenů a kaluží) byla v rozbláceném stavu dost nepříjemná.


Touto cestou jsem došel na rozcestí Medziholie, kde se přede mnou tyčil majestátní vrchol Rozsutec. Původně jsem myslel, že vystoupám i na něj a pak se vrátím zpět na rozcestí a budu pokračovat dolů, ale protože se hnala další bouřka, volil jsem ústup a zabočil na zelenou značku směrem do údolí. Rozsutec je technicky nejnáročnější ze všech vrcholů Malé Fatry a slézat ho v bouřce není zrovna jednoduché. Tak se na něj budu muset podívat někdy příště.


Zelená značka, která vede dolů do údolí, asi není moc frekventovaná. Sotva viditelná cestička mne vedla z kopce, ale za chvíli jsem jak cestu tak značení ztratil. Pro tyto případy je dobré mít v mobilu off-line mapy a tak se mi s mírnou zacházkou podařilo zase na zelenou vrátit. Mezitím přišel déšť a tak jsem si posledních asi 7 km cesty dal ve slušném lijáku. Kdyby bylo lepší počasí a více času, rozhodně bych z Medziholie nechodil po zelené, ale šel bych po modré přes Osnici do Párnice, odkud je vlakové spojení.

Vlaková zastávka, na kterou jsem došel, vypadala, že tu žádný vlak nejel už tak 30 let, ale kupodivu nakonec přijel a já se vydal zpět. Jeden přestup, 45 min ve vlaku, nikdo, kdo by mi prodal jízdenku (takže cesta zadarmo) a byl jsem u auta. Pak ještě rychlá večeře v místní kolibě a hurá autem domů. Byly to super dva dny chození po horách. 18 km s 2000 m převýšení v Malé Fatře je něco úplně jiného než trasa s podobnými parametry v Dolomitech. Ta malá pěšinka a komplikovanější terén vám prostě sebere spoustu energie. Nakonec jsem tedy nachodil nějakých 34 km a bylo toho tak akorát. Domů jsem se vracel se spoustou zážitků a fotek, a tak to má po aktivním víkendu být.

Tip 1: Vezměte si s sebou alespoň 2l vody a doplňujte na každé chatě nebo studánky s pitnou vodou. Zvlášť v teplém počasí je voda základ a míst k jejímu načerpání není moc. Já jsem v podstatě za 2 dny narazil jen na 3 místa, kde bylo možné ji doplnit. První byla Chata pod Suchým (ne studánka, ale přímo v chatě), druhé místo byla malá studánka za Malým Kriváňom a třetí Chata pod Chlebom.

Tip 2: Doporučuji kromě karimatky a spacáku i nějakou celtu, kterou můžete rozprostřít přes trekové hole a udělat si improvizovaný přístřešek. Nikdy nevíte, kdy vás v noci vzbudí déšť.

Vybavení: Asi se vám na takovou tůru nebude chtít tahat těžké vybavení a proto dobře volte techniku, co s sebou vezmete. U mě to byl Olympus OM-D M10 s objektivem 12-55mm (tedy v přepočtu na FF 24-110mm), GoPro kamerka na časosběry a malý skladný stativ. Samozřejmě pokud se cítíte na větší nálož, bude se vám hodit zrcadlovka s širokoúhlým objektivem a nějakým lehčím teleobjektivem. Také je často možné na horách dobře fotit hvězdy, takže se vám může hodit i dálková spoušť.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *