Moje další zastavení ve Vietnamu bylo na ostrově Cát Bà. Je to jeden z výchozích bodů, které turisté využívají, když chtějí navštívit známý záliv Ha Long. Tento záliv je známý především svými skalními útvary, které tu ve velkém počtu a neuvěřitelných tvarech trčí z moře. Další zajímavostí jsou také plovoucí vesnice, které tu a tam uvidíte mezi jednotlivými skalisky.

Po dost vyčerpávající cestě nočním vlakem z města Sapa do Hanoje, bloudění po městě a hledání správného autobusového nádraží ve tři hodiny ráno (taxikář mi několikrát tvrdil, že ví, kam má jet, ale ani po asi 40 minutách mne nebyl schopen na nádraží odvézt) a následné nekonečné cestě autobusem a trajektem, jsem byl konečně na Cát Bà ubytovaný v hotelu a připravený podívat se po okolí.

Musel jsem si naplánovat program na následující dva dny a tak jsem vyrazil do města. Turistů sem jezdí hodně, takže nebyl problém si domluvit na následující den výlet lodí do zálivu a na další den cestu pralesem přes střed ostrova. Podíval jsem se na místní tržiště, které bylo jako vždy skvěle fotogenické, stejně tak jako magický západ slunce mezi loděmi a skalisky.

Druhý den jsem ráno nastoupil na loď, která nás vezla do centrální části zálivu Ha Long. Všude kolem se z moře začala vynořovat vápencová skaliska (díky své neopakovatelné přírodní kráse byla tato oblast zapsána v roce 1994 do světového dědictví UNESCO). V překladu se tato zátoka jmenuje “místo, kde se drak zanořuje do moře” a místo tak opravdu vypadá. Bohužel jsem neměl moc štěstí na počasí, takže o modrém nebi jsem si mohl nechat zdát a fotil jen za pošmourné atmosféry nízké oblačnosti, což opravdu není ideální.

Poté, co s námi loď nějakou dobu proplouvala kolem skalních útvarů a plovoucích vesnic, kde se místní živí především rybolovem a chovem mořských plodů, jsme zakotvili a z lodi jsme přestoupili do malých kajaků. Mohli jsme tak asi hodinu proplouvat blízko skal, skrz malé jeskyně a naplno si tak vychutnat pohled na útesy, porostlé bujnou vegetací. Čas od času se z pralesa ozvala nějaká opice nebo jiný tvor džungle. Možná díky tomu, že nebylo úplně ideální počasí, zde nebylo mnoho turistů, chvíli jsem odpádloval stranou, měl jsem klid a mohl jsem nerušeně fotit a nasávat atmosféru místa.

Pak už zase zpět do lodi a plulo se dál. Poslední zastávka před návratem do Cát Bà byl Monkey island. Malý ostrov, na kterém bylo možné vystoupat na jeho nejvyšší vrchol a mít tak výhled na velkou část zátoky. Rozhodně to stálo za trochu úsilí a šplhání. Na ostrově jsem strávil asi hodinku a pak už následovala jen cesta v podvečerním světle zpět na ostrov. Opět jsme míjeli plovoucí vesnice a já se divil, že i na těchto místech mají u domů často psa, a že i v 21. století ještě lidé žijí a hospodaří za tak složitých podmínek. Jsem rád, že jsem měl možnost ještě tato místa vidět.

Tip 1: Vezměte si na cestu voděodolný vak, abyste si mohli techniku schovat při pádlování na kajaku.

Tip 2: Vezměte si pevné boty na výšlap na Monkey island. Já jsem tam lezl v žabkách, které jsem na ostrých skalách úplně zničil a zpět do hotelu musel dojít bosý. Rozhodně to není příjemná vzpomínka, protože skaliska, po kterých stoupáte, jsou od vody vymletá do špičatých výběžků, po kterých opravdu není radost chodit.