Kromě známých ostrovů jako je Capri a Ischia leží poblíž Neapoli i ostrůvek Procida. Je jen asi 2 km dlouhý a kolem kilometru široký. Na tomto kopcovitém kousku země žije asi 10 tisíc obyvatel. Jsou tu tři přístavy, několik pláží, kostelů a jedna velká pevnost, která bývala vězením. To je asi tak v kostce všechno, co by se o Procidě mohlo napsat a co se také dočtete ve většině internetových zdrojů. I přesto jsem rád, že jsem se sem vydal.

Nejprve autem do Vídně, pak letadlem do Neapoli a nakonec lodí na Procidu. Lodní lístek stojí asi 16EUR a přeprava je častá, protože se tu zastavují turisté při plavbě na navštěvovanější Ischii. Po asi 40 minutové plavbě už jsem byl v hlavním přístavu. Na ostrově jezdí několik autobusových linek, ale já se vydal do zamluveného penzionu raději pěšky, abych z ostrova viděl co nejvíc a trochu se zde zorientoval.

I když ostrov je opravdu malý, spletité uličky, schody a kopce zde vytvářejí labyrint, kterým jsem za těch pár dní nachodil celkem dost kilometrů. V malých uličkách bylo hodně rušno. Všichni tu jezdí auty, na motorkách nebo na elektrokolech. Pěšky nechodí skoro nikdo, a tak jsem se proplétal mezi vozidly a divil se, jak se mohou v tak úzkých ulicích vyhnout. Dokonce i malý autobus, který se mezi zdi sotva vešel, se nějakým způsobem dostane od zastávky k zastávce.

Čekal jsem malý klidný ostrov, ale na hlavních ulicích klid rozhodně nepanuje. Shodou okolností bylo moje ubytování kousek od malého náměstí, kde se křížily dvě silnice, a tak jsem si v apartmánu, podle okolního hluku,  připadal spíš jak v centru New Yorku než v malém městě. Je k nevíře, kolik rámusu udělá motorka ve dvě ráno, když chcete spát.

Při procházkách po městě jsem každých pár kroků narazil na obchůdek, pekárnu, kavárnu nebo restauraci. To bylo moc příjemné a ještě příjemnější bylo vidět, jak místní obyvatelé stále tyto obchůdky a malé podniky využívají. Žádné neosobní fast foody nebo velké supermarkety. Prostě si ráno zajdou do pekárny, k řezníkovi nebo do rybárny a nakoupí si krásné čerstvé potraviny. Všichni také striktně dodržují siestu, takže mají otevřeno dopoledne (cca 8-14) a potom až v podvečer (cca 17-21). Podobně na tom jsou i restaurace a tak celý den mělo otevřeno jen několik kaváren, barů a podniků na plážích.

Nejfotogeničtější místa jsem našel v přístavech. V podstatě všechny jsou krásně barevné a typicky italské. Malá marína plná lodí a domky na útesech mě doslova lákaly k focení. Přístavy z každé strany vypadaly trochu odlišně a slunce při své pouti po obloze nabízelo další a další odlišnosti focených míst. Jednou jsem se s fotoaparátem a stativem probrodil i na vlnolam, odkud byl krásný výhled na přístav pod pevností.

Na Procidě jsem byl na konci září a ostrov působil, jako by zde již sezóna skončila před půl rokem. Jen pár ospalých turistů se potulovalo po přístavech a ti otužilejší se koupali na přilehlých plážích. I toulání po pobřeží bylo na focení moc fajn, protože jsem se často dostal pod zajímavé útesy, které byly větrem zformované do bizarních tvarů. Pak jsem vystoupal pár desítek schodů do města a za jedno euro si dal brutálně silnou malinkatou kávu, abych měl energii na další průzkumy ostrova.

No a protože jsem byl v Itálii, tak tu byly samozřejmě také ty jejich krásné dveře. Tak rád je fotím po celém světě, ale Itálie je v tomto směru jedno z nejlepších míst. Absurdní architektonické detaily, stará zničená vrata, která již nikam nevedou nebo krásně zrekonstruované masivní dřevěné dveře jako do nějakého paláce. Tohle mne prostě nikdy nepřestane bavit. Někdy se tím svým archivem vyfocených dveří musím probrat a udělat z něj nějakou publikaci.

Tip 1: Za ranního slunce nebo s nastupující tmou se vám rozhodně bude líbit malý přístav pod starou pevností. Je plný barevných domků a velice fotogenický. Krásný pohled na něj je také z paluby lodi.

Tip 2: V tomto přístavu bych vám také doporučoval jíst. Je tu několik moc dobrých restaurací, které nabízí jak dary moře, tak klasická italská těstovinová jídla.

Tip 3: Jestli toužíte po klidu, ubytujte se v jiho-západním přístavu, kam už málokdo zabloudí. Přesto tu budete mít k dispozici několik obchodů, restaurací a krásnou pláž s možností sledovat západ slunce od dvou velkých skalních útvarů, které zde trčí z moře.

Tip 4: Jako všude v Itálii, tak i zde platí, že když si dáte kávu na baru, bude vás stát asi polovinu, než když se k ní v kavárně posadíte (obvykle káva na baru stojí 1EUR). Navíc v okolí Neapole je káva tak malinká, že opravdu nestojí za to si k ní sedat. Objednejte si tedy „un caffè per favore” a zůstaňte u baru.

Vybavení: Je to stále dokola a mám pocit, že se v odstavci o vybavení stále opakuji. Nicméně ani zde nezapomeňte stativ, širokoúhlý objektiv a polarizační filtr. Já jsem navíc ocenil fotoaparát se stabilizací čipu (abych mohl lépe natáčet z ruky) a neutrální filtr, který mi i při plném slunci dovoluje fotografovat na dlouhý čas.