Na Srí Lanku přilétám v neděli odpoledne. Unavený po časovém posunu a hlavně trochu rozhozený z toho, že jsem odlétal z pocitové teploty -10 stupňů Celsia a přiletěl do pocitových +45 stupňů. Na letišti odmítám asi 7 taxikářů, 5 tuktukářů a jdu až na hlavní ulici. Tam chvíli debatuji s jedním řidičem tuk tuku, ale nabízí mi, že mě do centra města Negombo odveze za 1000 rupií, což se mi zdá celkem hodně. Na letišti jsem si do telefonu nainstaloval aplikaci, kterou je možné si zavolat taxi ale i tuk tuk a díky tomu, že jsem si koupil i místní sim kartu (5GB dat na 1 měsíc za 800 rupií) rovnou startuji aplikaci a dívám se kolik by mě měla cesta do města stát. Aplikace mi nabízí cenu 250-350 rupií a tak i další řidičovu nabídku, že mne odveze za 700, odmítám a volám si tuk tuk přes aplikaci. Vítězně odjíždím za finální cenu 300 rupií a jsem šťastný, že mne konečně při odvozu z letiště nikdo „nenatáhnul“. To už se mi stalo tolikrát, že toto je opravdu výjimečná situace.
V Negombu mám zarezervovaný homestay za nějakých 200Kč (1500 rupií), pokoj sice nemá klimatizaci, ručníky ani toaletní papír, ale je tu celkem čisto a paní majitelka je moc milá a za 400 rupií mi ještě nabízí večeři. Dávám si tedy nudle se zeleninou a jdu brzo spát. To ale moc nejde, protože i s větrákem na plné obrátky je vedro opravdu hrozné. No snad si na to brzo zvyknu. Ráno jsem rád, že jsem si už na 6 ráno naplánoval návštěvu místního rybího trhu, protože stejně se jenom převaluji na posteli a nespím. Na ulici si chytnu tuk tuk a jede se.
Řidič mne vyloží na rybím trhu, který už je v plném proudu. Musí tu začínat už tak v pět hodin ráno. Rybáři vyráží na lov přes noc a ještě před úsvitem se vrací k tomuto trhu, kde noční úlovek vyloží a pokud mají štěstí, tak rovnou prodají. Krom malých rybářů lovících jen přes noc jsou tu i větší lodě, které tráví na moři až jeden měsíc. Ty přivážejí velké ryby jako jsou tuňáci, žraloci, mečouni nebo manty. Panuje tu celkem ruch a tak se pomalu rozkoukávám kde se co děje. Přistoupí ke mě starší muž a hned se ptá odkud jsem přijel a dává se se mnou do řeči. Jistě to je jeden z místních, kteří tu čekají na zbloudilé turisty. Snaží se vydělat si nějaké peníze tím, že turistům povykládají všechno o rybím trhu a tak se ho držím a on mne provází a ukazuje různá zákoutí, která bych sám jen stěží našel. Navíc mám teď vedle sebe místního a tak i všichni kolem jsou přátelští a nemají žádný problém s tím, že tu fotím.
Velcí tuňáci mají určitě víc jak metr na délku a když tu proběhne nutné smlouvání a nějaký nákupčí je koupí, putují hned do boxu s ledem a zpět na nějakou loď, která je odveze do hotelu, prodejnu nebo klidně do nějaké zahraniční restaurace. Třeba si na nějakém takovém tuňákovi teď někde pochutnáváte i vy. Ale nejsou tu jenom ryby, narazíte tu i na různé kraby, langusty, olihně nebo krevety. No jednoduše řečeno tu najdete snad úplně všechno co vám je schopen okolní Indický oceán nabídnout.
Poté co tu strávím asi hodinu, rozloučím se s průvodcem a tuk tukem popojedu kousek k moři. Tam, u velké pláže, probíhá velký rybí trh. Abych to dobře popsal. Ten malý je spíše pro místní a velkoobchodní překupníky. Kdežto ten velký už navštěvuje více lidí z města a turisté. Takže je tu všechno úhledněji vyskládané a přehlednější. Nenajdete tu ale už tak velké ryby. Důvod, proč sem ale mířím je především ten, že zde probíhá sušení ryb. Jedná se o tradiční způsob, kdy se ryba nejprve namočí na dva dny do solného nálevu. Poté se očistí, vykuchají, „rozplácnou“ a properou v mořské vodě. Ženy je následně kladou na rohože rozmístěné po celé pláži, kde je pravidelně otáčejí, dokud ryby nejsou dostatečně usušené.
Jedná se o nejstarší způsob konzervace masa a to takto upravené můžete ve vhodných podmínkách skladovat i několik let. Původně jsem si myslel, že se suší jen celkem malé ryby, ale na pláži často najdete i ryby, které by si velikostí nic nezadaly ze štědrovečerním kaprem pro pětičlennou rodinu. Jak rybáři postupně čistí a připravují ryby, pobíhá kolem spousta psů, havranů a malých bílých volavek, které čekají až na ně přijde řada a budou moct sezobnou nějaké sousto. A že se tu najedí dosytosti. Po pláži se válí nespočet rybích hlav a odsekaných ploutví.
Kolem tohoto tržiště najdete i několik malých bister, ale asi budete muset sbírat trochu odvahy sem vstoupit. Já jsem se odvážil a vydal sehnat něco k snídani. Do oka mi padlo něco, co vypadalo jako sladká buchta, kterou známe z evropských obchodů. V těstě ale budete marně hledat zapečená povidla, mák nebo tvaroh. Místo toho tam najdete pěkně pálivé rybí curry. Ale co jiného byste také chtěli na tomto místě jíst? Po rychlé snídani jsem se ještě chvíli kochal pohledem na sušení ryb a celý ten ruch, který kolem pláže panoval a už jsem musel spěchat na autobus do Colomba a následně vlak do města Anuradhapura.
Tip 1: Buďte na malém rybím trhu už před úsvitem. Uvidíte jak rybáři vykládají své úlovky a zažijete jak se celé toto místo probouzí a plní čilým ruchem.
Tip 2: Jestli chcete vidět jak se suší ryby na pláži u velkého trhu, rozhodně tam buďte nejpozději kolem osmé. Pak již začnou přijíždět turisté a autenticita místa nebude dokonalá.
Tip 3: Obětujte 1000 rupií a zaplaťte některému z místních, kteří vám ukáží i zastrčená místa na malém tržišti.
Vybavení: Zde asi žádné speciální vybavení potřebovat nebudete. Mě se hodil stativ s video-hlavou, protože jsem na pláži i filmoval a při použití objektivu s dlouhým ohniskem je stativ nutnost. Spíš než abych vám radil s jakou technikou byste sem měli přijíždět, raději vám poradím abyste sem přijeli s respektem, úsměvem a dobrou náladou. I když jsou místní na turisty zvyklí, přeci jenom jsou tu kvůli své práci a ne pózování fotografům. Proto k nim buďte alespoň natolik ohleduplní, že se jich zeptáte, než je začnete fotit. Ono stačí jen navázat oční kontakt a ukázat na fotoaparát a hned zjistíte jestli dotyčný má s focením problém nebo ne.
Moje fotografie z Srí Lanky a dalších cest si můžete zakoupit zde.
