Za polární září

S blížící se zimou většinou přemýšlím, kam bych utekl do tepla, ale letos tomu bylo jinak. V polovině října jsem se rozhodl vypravit 400 kilometrů za polární kruh a pokusit se nafotit polární záři. Hned v úvodu se musím přiznat, že jsem neměl o tomto jevu nic nastudováno a moje představy byly dost zkreslené a naivní.

Za pozorováním jsem se vypravil do norského města Tromsø. Tam není problém se dostat, protože s norskou nízkonákladovou společností Norwegian se dá letět z Prahy do Osla a následně až na sever do Tromsø. Celkem to jsou 4 hodiny letu a letenku seženete asi za 4500 Kč. Ale po pravdě musím říct, že je třeba se připravit na větší výdaje, protože Norsko je pro našince hodně drahá země. V podstatě všechno vychází cca na 2,5 až 3x více než u nás.

Po příletu do Tromsø jsem si půjčil auto a vydal se do bytu s krásným výhledem na okolní hory, který jsem si předem přes Airbnb pronajal. Bylo asi -5 stupňů Celsia a na zemi leželo 20 centimetrů čerstvého sněhu. Byl začátek prosince a tady za polárním kruhem panovala polární noc. To v praxi znamenalo, že slunce již vůbec nevycházelo nad obzor, ale asi od 10 do 14 hodin bylo celkem světlo (takové šero, jaké u nás panuje bezprostředně po západu slunce).

V mobilu jsem měl připravenou aplikaci Aurora, která mi měla ukázat, kdy bude záře viditelná, v jakých místech a s jakou intenzitou. Ale venku bylo zataženo a sněžilo, takže nemělo cenu dělat si nějaké naděje. I tak jsem se vydal do noci, protože jako člověk poměrů neznalý jsem si myslel, že se třeba nebe někde protrhá a něco z polární záře uvidím. Jediné, co jsem v jednu hodinu ráno viděl, byly kupy sněhu a kluzké silnice. Ale úplně marný výjezd to nebyl, protože jsem objevil krásně zachumelený bílý dřevěný kostel, který byl v té noční sněhové nadílce opravdu fotogenickým objektem.

Druhý den se podmínky pro sledování záře moc nelepšily. Jak díky předpovídané slabé intenzitě záře, tak také silné oblačnosti. V těch čtyřech hodinách šera jsem jezdil po fjordech v okolí Tromsø a fotil neskutečně zajímavou krajinu, která je krásná na každém kroku. Ale o tom vám napíši ještě v samostatném článku. Našel jsem si také fjord, kde jsem si vysnil záři vyfotit. Moc dobře by se nad zátokou a mezi skalami vyjímala. Postupem času se ze mě stával zdatný meteorolog a můj telefon a počítač se plnil aplikacemi pro sledování počasí, předpovídání polární záře a numerickými modely postupu oblačnosti. Také jsem začínal chápat, že uvidět polární záři opravdu nebude jen tak lehké.

Shodou okolností a náhod byla nejlepší předpověď počasí na poslední noc mého pobytu. Už předešlou noc se mi podařilo zahlédnout malý kousek záře, když se na chvilku, kolem 22:30, protrhala oblačnost. Ale bylo to za velice nízké intenzity a záře již odcházela směrem na západ od Norska. Jelikož jsem už začínal mít alespoň rámcovou představu o tom, jak to všechno kolem polární záře funguje a probíhá, nechtěl jsem poslední noc nechat nic náhodě.

Nastartoval jsem všechny programy a numerické modely a jal se plánovat. Asi 150 km od Tromsø to vypadalo, že okolo 17. hodiny by mělo být asi 90 minut jasno. Následně by se měly přihnat mraky a poté se zase trochu vyjasnit asi na 60 minut, od 23 do 24 hodin, v okolí Tromsø. Ráno jsem tedy vyrazil a na ledem pokrytých silnicích se dostal poblíž města Koppangen. Cestou jsem samozřejmě fotil a fotil, protože okolní krajina byla úžasná. Tím pádem mi cesta zabrala skoro celý den. Po asi hodině a půl čekání v autě již bylo oněch 17 hodin, kdy mělo být v tomto místě jasno, ale nebe bylo stále pokryté mraky. Tou dobou již aplikace ukazovala sílící intenzitu polární záře.

Vylezl jsem tedy z auta, ušel pár metrů, abych unikl světlům z okolí silnice a udělal první snímek na 30 sekund dlouhý čas. I když na obloze bylo ještě dost mraků, bylo podle zeleného zbarvení jasné, že nad oblačností se již odehrává ono očekávané představení. Fotil jsem a fotil a sledoval, jak pomalu odchází mraky a záře se konečně objevuje. Byla patrná více na fotoaparátu (díky dlouhým expozicím) než že bych ji nějak extra výrazně viděl pouhým okem. Vnímal jsem nazelenalé skvrny a modrozelený nádech v některých místech. Chvílemi byla záře patrnější a pak postupně mizela.

Čas poskočil a oblačnost se zvětšila. Vyrazil jsem tedy zpět k Tromsø a co chvíli zastavoval a fotil aktuální stav. Ale počasí mi ne a ne dopřát pořádný výhled. Minul jsem skvělou vyhlídku, kterou jsem měl od odpoledne vytipovanou a jel dál. Když jsem se blížil k městu a tedy i silnému světelnému znečištění, kde toho nebývá tolik vidět, začalo se vyjasňovat. S obavou, že jedinou ideální chvíli poslední noci strávím průjezdem města mne děsila, šlápl jsem tedy na plyn, abych se co nejdříve dostal severně od Tromsø, kde jsem také věděl o několika místech, ideálních pro focení.

Nebudu vám nic nalhávat. Úplně největší intenzitu záře jsem viděl kousek za městem, u rušné silnice. Rychle jsem zastavil, vyskočil z auta a užil si asi 5 minut nádherné podívané. Plameny polární záře, která opravdu připomíná spíš pomalý oheň než cokoli jiného, šlehaly od obzoru až vysoko nad mou hlavu. Rychle jsem udělal asi 5 fotografií – a bylo to. Záře pomalu vyprchala. Popojel jsem tedy o pár kilometrů k fjordu, kde jsem si záři přál vyfotit od samého začátku a čekal jsem na další silný výboj, kdy se sluneční erupce prodere geomagnetickým polem Země. Několika krásných záblesků jsem se dočkal, ale ani jeden z nich již nebyl tak silný jako ten u silnice. Ještě asi další dvě hodiny jsem různě popojížděl po okolí a fotil a fotil. Pak již intenzita záře klesala a začalo se hodně zatahovat. Odjížděl jsem nadšený z velkého zážitku a s vědomím, že alespoň několik fotografií se pořídit podařilo.

Tip 1: Do telefonu si nainstalujte aplikaci Aurora, která vám poradí kdy a kde je možné záři pozorovat. Také se vám bude hodit aplikace Ventusky, což jsou numerické modely počasí, která mi celkem dobře fungovala.

Tip 2: Ideální by bylo si cestu za polární září naplánovat až podle přesné předpovědi. Příště bych raději utratil více peněz za letenky na poslední chvíli, abych vyrazil na cestu až když budu mít co největší jistotu jasného počasí a silné záře.

Tip 3: Rozhodně si půjčte auto nebo si zaplaťte v Tromsø zájezd za polární září. To vás v organizované skupince někam vyvezou za pozorováním. Za jednu osobu zaplatíte 3000-5000Kč podle agentury a velikosti skupiny.

Vybavení:
Nutností je dobrý stativ, širokoúhlý světelný objektiv a dálková spoušť. Ideální je také full frame fotoaparát s nízkým šumem. Já fotil na Sony A7R II a objektiv Nikon 18-35mm f3.5-5.6. S touto kombinací jsem většinou exponoval na čas 30 sekund (protože při 18mm je to maximální čas, při kterém ještě nejsou rozmazané hvězdy otáčivým pohybem Země) a ISO 1600 nebo ISO 3200. Při největší intenzitě záře, jakou jsem zažil, bylo světlo tak silné, že stačilo při ISO 1600 exponovat 5 až 10 sekund.

1 komentář u “Za polární září

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *