Matera

Jestli někdy vyrazíte na jih Itálie, městu Matera byste se v žádném případě neměli vyhnout. Je to jedno z nejfotogeničtějších míst, které jsem v Itálii kdy viděl. Nachází se v oblasti Basilicata a již od roku 1993 je součástí kulturního dědictví UNESCO. Lidé v tomto místě žijí již od paleolitu a samotné město bylo údajně založeno Římany ve třetím století před naším letopočtem.

Příjezd do Matery byl podobný jako do všech okolních měst. Autem jsem projížděl novější okraje a postupně se zanořoval do kamenných uliček. To všechno se změnilo v momentě, kdy se přede mnou otevřela oblast Sassi di Matera (Kameny Matery). Ten výhled mi doslova sebral dech. Objevilo se přede mnou totiž velké starověké město, které vypadá, jako by celé bylo vrostlé do místní skály. Původně se jednalo o mnoho jeskynních domů, ale většina z nich byla přebudována na komfortní byty nebo pro turistické účely.


Ještě v padesátých letech ale bylo toto místo ostudou Itálie. Lidé zde žili za nuzných podmínek, v nevelkých jeskyních často bydlela rodina s průměrně šesti dětmi a také s hospodářským zvířectvem. Proto bylo na 15.000 obyvatel násilím vystěhováno a Matera se posléze postupně začala přeměňovat do současné podoby. Dnes, ve stavu v jakém jsem měl možnost ji vidět, je velkým lákadlem pro turisty a v letošním roce (2019) byla dokonce Evropským městem kultury.

Když jsem popadl dech a dostal se až do samotného srdce města, kde jsem se ubytoval, rychle jsem pobral fotografickou výbavu a vyrazil na obhlídku. Pomalu jsem procházel mezi kamennými domy, které jsou všechny pečlivě vystavěné z místního kamene a tak si zachovávají naprosto jednotný vzhled. Procházel jsem se mezi domy v úzkých uličkách a snažil se najít vhodná místa, kde bych mohl v podvečer a při rozbřesku udělat nějaké poutavé fotografie.

Při bloudění uličkami jsem narazil na skalní kostel, který zde byl vyhlouben ortodoxními řeckými mnichy, jindy na novější kostel s barokní výzdobou. Ale hlavně se mi neustále otevíraly nové a nové pohledy na město samotné. Připadal jsem si jako bych se procházel nějakými filmovými kulisami. A tenhle pocit není zase tak daleko od pravdy, protože řada filmů se zde skutečně natáčela. Například Mel Gibson zde točil Umučení Krista. Ale nebyl to zdaleka jen tento film. Na internetu jsem jich našel skoro tři desítky a dokonce se tu natáčel i kousek nové „bondovky“, která bude mít premiéru v příštím roce.

Jak slunce na obloze postupovalo, nabízely se mi stále nové a nové záběry k focení. Postupně osvětlovalo jednu či druhou stranu kopce a tak v podstatě nenastala situace, kdy bych byl ochoten odložit fotoaparát. Naštěstí byl již konec října a tak mne zde nerušly nějaké velké davy turistů. Jen poblíž velkých památek nebo na nejkrásnějších vyhlídkách se jich sešel větší hlouček. Většina si ale vyfotila město ze tří hlavních vyhlídek a zase prchala do nějaké restaurace nebo na druhou stranu údolí, které od města odděluje řeka. Odtud je výhled na město v celé jeho kamenné kráse a navíc je tam možný přístup do několika vyhloubených jeskynní.

Fotil jsem až do úplné tmy a po rozsvícení pouličních světel se snad ještě prohloubil ten pocit, že se procházím v nějakém filmu. Zůstal jsem v Mateře dvě noci a rozhodně bych tu vydržel ještě delší dobu.

Druhý večer mi velmi zpříjemnila pobyt návštěva místního muzea, kde zrovna probíhala výstava soch světoznámého Salvadora Dalího. Za tmy a v těchto nezvyklých kamenných prostorách, působila jeho díla jak z jiného světa. Ve velkých, ve skále vyhloubených místnostech nebo v temných malých chodbách byly umístěny krásně nasvícené sochy a kouzelnou atmosféru umocňovala reprodukovaná hudba. Část expozice se nacházela i v exteriéru. Díky neskutečnému místu a dokonale vytvořené atmosféře to byla určitě jedna z nejhezčích výstav, jakou jsem kdy viděl. Myslím si, že kdybych tyto sochy viděl někde v klasické galerii, asi by na mne tak silným dojmem nezapůsobily. Před autory výstavy tedy smekám.

Poslední den jsem se rozloučil s krásným ubytováním a ještě vyrazil na kopec za řekou, prohlídnout si výhled na město a zbytky původního osídlení. Asi hodinu jsem se zde procházel, nahlížel do opuštěných jeskyní a fotil Materu, ale pak již musel vyrazit dál, protože mne čekal přesun do horských vesniček Castelmezzano a Pietrapertosa a chtěl jsem tam dorazit ještě za světla.

Tip 1: Jeďte se podívat za řeku na protilehlý kopec, odkud je pěkný výhled na starou část města. Pokud jste zde autem, jeďte sem na soumrak, kdy bude město krásně nasvícené.

Tip 2: Nenechte si ujít velké muzeum, které se rozprostírá v bývalém skalním chrámu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *