Název města Yangon mi nejprve nic neříkal, teprve anglická varianta, Rangún, mi byla známější. Toto město, stejně jako velkou část Barmy, dlouhou dobu okupovali Britové. Právě Rangún jim většinu času sloužil jako hlavní město. Stále je největší v celém Myanmaru, i když už hlavním městem není. Tím je od roku 2005 Neipyijto, které bylo celé k tomuto účelu vybudováno. Jen obyvatel tu moc není, a tak se Neipyijtem rozprostírají poloprázdné šestiproudé dálnice a panuje zde nepřirozený klid.
Ale zpět k Yangonu.Celé město je plné koloniální architektury, která se ovšem odchodem Britů a „asijskými“zásahy k lepšímu nevyvíjela. Ve výsledku je to hodně svérázný slepenec staré velkorysé architektury, zamotané do elektrických drátů, vodovodních trubek a různých dalších nánosů, které tu zanechalo 80 let života Barmánců. Fotogenicky velmi zajímavé.

Ubytoval jsem se v samotném středu starého Yangonu. S potěšením jsem zjistil, že hned za rohem je obrovské tržiště, takže hned ráno jsem se mohl vrhnout přímo do samotného centra dění. Myslel jsem si, že ve městě již bude hodně turistů a tak tu bude panovat atmosféra, jakou znám z Bangkoku nebo Hanoje. Ale to jsem se pletl. Turistů jsem potkával celkem poskrovnu a místní se za mnou otáčeli, protože bílý turista je tady stále tak trochu atrakcí. Když jsem si s nimi dal na ulici oběd nebo jen čaj a posadil se mezi ně na malinkaté plastové židličky, byl jsem už za úplného bílého exota. Místní se na mě usmívali a zřejmá byla i radost z toho, že se snažím chovat jako oni.

Vydržel bych asi hodně dlouho jenom tak bloudit městem a objevovat jeho taje. A je toho tady k objevování opravdu neskutečně mnoho. Krásné velké trhy (například jeden, kde se prodávají pouze květiny), čínská čtvrť, pouliční stánky s jídlem, malinkaté kavárny a čajovny, kde dostanete hodně silný černý čaj, přeslazený kondenzovaným mlékem. Rozhodně jsem vůbec nemohl odložit fotoaparát, protože bylo stále co fotit.

A když už jsem zatoužil po nějaké změně, přesunul jsem se na Šweitigoumskou pagodu (Schwedagon). Je to bezesporu nejzásadnější památka v celém Yangonu a někdo by řekl, že i v celém Myanmaru. Je také známá pod názvem Zlatá pagoda a to ji vystihuje, řekl bych, doslovně. Leží na kopci Singuttara, poblíž Královského jezera. Celá stúpa je pokryta zlatem a na samotném vrcholu, který ční do výšky 99 metrů, je umístěno 6000 diamantů a jiných drahých kamenů. Její historie sahá až do šestého století, kdy stavba byla zahájena. Původně byla vysoká jen 18 metrů a své současné výšky dosáhla až ve století patnáctém. Od této doby také počalo její pozlacování. Jak mi vysvětlil mnich, se kterým jsem se dal do řeči a který mi vyprávěl o historii pagody, každé čtyři roky se po dobu čtyř měsíců obnovuje vrchní pozlacení. Smůla, že jsem dorazil zrovna v tomto období a pagoda byla částečně zakryta lešením. Ale i celý areál kolem oplývá zajímavými památkami, na kterých se zlatem také nešetřilo.

Druhý den jsem ještě navštívil pagodu Sula, která je menší a najdete ji poblíž starého centra města. Rozhodně také stojí za návštěvu. Jeden Barmánec mi vysvětlil, že podle toho, jaký den v týdnu jsem se narodil, bych měl uctívat jeden konkrétní oltář. Každý den v týdnu má v okolí chrámu svůj a já bych tedy měl chodit k tomu vyhrazenému středě. Je na něm Buddha se slonem, který ho chrání. Mám prý nabrat vodu, 5x polít Buddhu a 10x slona. Tak jsem vykonal tento doporučený rituál a dál se procházel vnitřkem chrámu.

Od památek jsem si chtěl trochu oddechnout a tak jsem se vrátil do města a užíval si jeho všedního dění. Stále jsem se nemohl nabažit tržišť, kde je možné neustále něco fotit nebo natáčet. A když na mne přišla únava, dal jsem si za 200 MKK čaj a nebo rychlé jídlo, což bylo většinou curry. To doporučuji jíst jen od rána do brzkého odpoledne, uvaří ho velmi brzy a pak čeká na svého zákazníka vystavené na stánku. Odpoledne je již studené a pro evropský žaludek trochu nebezpečné.

Ještě následující dopoledne jsem měl čas se Yangonem toulat, ale odpoledne již sedal do autobusu a směřoval k horskému městečku Kalaw, odkud bych se měl vydat na 3 dny dlouhý pochod k jezeru Inle. Už jsem se nemohl dočkat.

Tip 1: Pokud potřebujete internet, hned na letišti si můžete koupit SIM kartu. Jako všude v jihovýchodní Asii je to levná záležitost. Já za kartu s 5,5GB dat zaplatil 6000MKK.
Tip 2: Také si na letišti nebo v Yangonu vyměňte USD nebo EUR, ne místní měnu. Bankomaty jsou zatím (2019) jen ve větších městech a ne vždy se vám výběr s Visa nebo MasterCard podaří.
Tip 3: Vstup do Šweitigoumské pagody stojí 10.000MKK (2019)