Jezero Inle – den 2.

I na druhý den u jezera Inle jsem si domluvil loď, protože jsem se chtěl vydat až do vesnice Inthein. Ta neleží přímo na jezeře, ale na jednom z přítoků v jižní části. Cesta tam je celkem dlouhá, 50 minut trvá plavbapouze přes jezero a pak ještě tak 30 minut po přítoku.

Když jsem v osm ráno dorazil do přístavu, můj lodivod nikde. Našel jsem ale majitele lodi, který mi obratem přidělil někoho jiného. To byl ale mladičký Barmánec, který navíc nemluvil vůbec anglicky, tak  jsem si říkal, že to s ním dnes bude asi zajímavé. A taky to hned začalo. Asi po 5 minutách plavby už stavěl a nabral dalšího kumpána, který asi uměl pár slov anglicky a tušil, kam bychom dnes měli plout, ale nevýhodou bylo, že buď měl pořádnou kocovinu nebo byl ještě opilý. Zjistil, kam mám namířeno, zabalil se do deky v přední části lodi a snažil se uniknout rannímu chladu. Do Intheinu, jak jsem již zmínil, je cesta dlouhá přes hodinu a tak ráno na jezeře člověk pořádně prochladne.

Zajímavá byla cesta po řece, která do Inle ústí. Muselo se plout proti proudu a při plavbě překonat několik malých jezů. Řidič, vlastně bych měl napsat spíše kapitán, to vždycky hodně rozjel a s lodí doslova přeskočil malý jez, který měl uprostřed mezeru, aby lodě měly kudy proplouzvat. Po klidné, monotónní cestě jezerem to bylo vítané zpestření.

Připitý a betel žvýkající pomocník, kterého jsme nabrali cestou, byl, jak jsem i předpokládal, k ničemu. Stále jen nabízel k návštěvě místa, kde jsem už byl včera. Rozumět mu nebylo a všechno jen komplikoval.

V Intheinu probíhal trh, a tak už tu bylo několik lodí s turisty a daké dost domorodců. Ale já sem kvůli trhu nejel. Hlavním důvodem byly památky. Přesněji řečeno chrám na kopci, kolem kterého se rozprostírá, kupí a městná přes 1000 malých pagod. Většina z nich pochází ze 17.nebo 18.století. Nechali je vybudovat nebo vybudovali místní obyvatelé, aby si naklonili samotného Buddhu. Procházel jsem velkým areálem, kde se jedna pagoda tiskne na druhou, některé se rozpadají, jiné jsou nové. Některé jsou jen hliněné, jiné celé pozlacené. Každá je opatřena věžičkou se zvonky. Mezi drobnými pagodami a těmi, které se tyčí  do výšky několika metrů, jsem došel až k hlavnímu chrámu. V jeho blízkosti je koncentrace pagod ještě větší a hlavně jsou honosnější a zlacené. Za neustálého cinkání zvonečků jsem se proplétal spletí špičatých staveb a fotil a fotil.

Za tímto areálem je ještě několik osamocených pagod. Jedna větší, asi 400m směrem od jezera a další na vyvýšených místech nad hlavní oblastí. Odtud byl krásný výhled na celý areál. Kromě chrámu jsem si prohlédl i celou část krajiny, přiléhající k jezeru. Tato část je převážně zemědělská a produkce zeleniny z celé oblasti musí být obrovská. Dolů k lodi jsem sešel po širokém schodišti, které lemovaly bezpočetné stánky se suvenýry.  Škoda, že stánkový prodej a ruch kolem něho krásnou a vznešenou atmosféru těchto míst narušuje a kazí. Vždyť pod areálem je tržiště a to by mohlo k prodeji suvenýrů turistům stačit.

Poté, co jsem již opakovaně pomocníkovi kapitána vysvětlil, že jsem u jezera již druhý den a viděl jsem hlavní atrakce, pochopil, že mě k ničemu dalšímu nepřesvědčí, jsme vyrazili do vesničky Mine Thawk.
Z Intheinu plavba trvala asi hodinu. Do této vesnice se jezdí hlavně kvůli teakovému mostu, který je 400 metrů dlouhý a spojuje jezerní a pevninskou část vesnice. Odpoledne jsem tu již potkával velké množství turistů a brzy jsem zjistil proč. Vozí je sem na lodích z Nyaunghwe s jízdními koly a turisté se pak zpět do města vrací na kolech. A tak vyfotit alespoň trošku vyprázdněné molo, čekat na vhodný okamžik k focení, mi zabralo dost času.

V jednu chvíli připlula místní žena v malinké lodi a nabídla mi prohlídku skrz vesnici po malých kanálech, kam se větší lodě nedostanou. Přišlo mi to jako dobrý nápad, souhlasil jsem a nelitoval. Za asi 30 minut dlouhou plavbu jsem zaplatil jen 2000MKK a mohu ji vřele doporučit. Dostal jsem se do miniaturních kanálů, které vedou přímo mezi domy, vystavěnými nad hladinou jezera a mezi plovoucí zahrady. Byl jsem tam blízko všednímu životu vesnice, mohl jsem fotit věci a okamžiky, které bych z velké lodi neviděl a nepocítil. Pak mne už čekala jen cesta do hotelu, večeře a noční, 350 km dlouhý přesun autobusem do města Bagan.

Tip 1: Cesta do Intheinu opravdu trvá cca 1,5 hodiny. V přístavu vám budou tvrdit, že je to hrozně daleko (mně říkali 2,5 hod.), abymohli zvednout cenu. Nakonec jsem cestu usmlouval na 23.000 MKK.
Tip2: Na prohlídku Intheinu si vyčleňte alespoň 3 hodiny a pokud budete procházet i trh, tak dobu ještě delší.
Tip 3: Nenechte si ujít projížďku na malé nemotorizované loďce skrz některou z vesniček (např Mine Thawk jako já).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *