Ella – Little Adam’s peak a 9 Arch Bridge

Do horského města Ella jsem se chtěl podívat především kvůli krásnému okolí, čajovým plantážím a několika místům, za kterými míří řady turistů. Ella je menší město v krásné okolní krajině. Je obklopeno kopci porostlými eukalyptovými stromy a čajovými plantážemi. Dostat se tam lze jak autobusem, tak vlakem. Druhý jmenovaný způsob je asi nejvhodnější. Nabídne člověku atraktivní podívanou s panoramatickými výhledy do okolí.

Já jsem musel volit méně idylickou, ale zato dobrodružnější cestu po silnici. Autobus, kterým jsem cestoval, nebyl z nejnovějších. Součástí kýčovitě vyzdobeného interiéru byla pochopitelně televizní obrazovka a silné reproduktory, které neustále „hřměly“ nějakou indickou hudbou nebo zvuky k indickému filmu, co byl vysílán v TV. Navíc kapacita autobusu byla překročena tak o 200%, takže to byl opravdu zážitek. Nejeden domorodec se divil, že vůbec nějaký Evropan je ochoten takto cestovat. Je neskutečné, kolik lidí se na Srí Lance vejde do jednoho autobusu. V malinkaté uličce mezi sedadly, která je užší než u evropských autobusů, se často tísní neskutečný počet pasažérů. Mezi nimi se prodírá prodejce lístků a často na zastávkách i prodejce nějakého občerstvení. Několik největších odvážlivců také visí z předních i zadních dveří a většinu cesty se jen přidržují železných madel a v podstatě vlají z autobusu.

Příjezd do města mne trochu zklamal. Čekal jsem podobný klid jako v oblasti Anurádhapury, ale tady již byly kolem silnice nové kavárny a hotely se spoustou mladých turistů. Myslím, že za pár let to zde bude vypadat jako v Ubudu na Bali nebo v Sapa ve Vietnamu. Našel jsem si ubytování v bungalovu nad městem, který byl zastrčený v lese a krom kvákajících žab, lesních zvuků a štěkajících psů, tu byl krásný klid. Také jsem objevil moc příjemnou restauraci, kde dělali skvělé roti (jídlo, sestávající z nasekaných placek, zeleniny nebo masa, vajíček, nezbytného listu curry a dalšího koření). Všechno je připravováno na velké plotně pomocí takových kovových špachtlí, takže místa, kde tento pokrm chystají, pozná člověk už z dálky podle nezaměnitelného hlučného klapání.

Druhý den ráno jsem vstal v 6 hodin a po dobré snídani, kterou mi udělala paní domácí, jsem vyrazil na Little Adams’s peak. Nebyla to žádná velká túra, cesta z Ella vede asi 3km do kopce (převýšení jen 100m). Již asi po 1,5km jsem se dostal mezi fotogenické čajové plantáže a do míst s krásnými výhledy na okolní krajinu. Silnice se klikatila v údolí a na protější straně byla vidět Ella rock (kopec, na který bych se chtěl také podívat).

Počasí nebylo ideální a nad hlavou se mi stále honila nízká mračna s příslibem vydatného deště. Zatím ale spadla jen tu a tam nějaká kapka a tak jsem došel až na nejvýše položená místa, která jsou skvělá na focení nebo natáčení různých časosběrných videí. Často si všímám turistů a sleduji, co jsou ochotni udělat nebo kam až jsou ochotni vyšplhat jen proto, aby mohli zopakovat třeba nějakou krkolomnou pózu, kterou předtím viděli na Instagramu či Facebooku. Někdy je to opravdu zábava. Asi hodinu jsem se tu přemisťoval z vyhlídky na vyhlídku, udělal pár videí a fotek, a protože pomalu začínalo pršet, vydal jsem se zpět do města.

Dalším místem, kam míří kroky turistů v Ella, je Nine Arch Bridge (Most devíti oblouků). Na toto místo jsem vyrazil v podstatě jen kvůli tomu, že jsem právě neměl nějaký další program. Cestu jsem zvolil odlehlejší, lesem po malé pěšince. Dostal jsem se tak k zajímavým výhledům na zmíněný most přes lesní porost. Bahnitá cesta pomalu klesala do údolí a jak se klikatila, most se vždy mezi stromy na chvíli ukázal.

Musím uznat, že se jedná o fotogenický výtvor lidských rukou, ale 50 turistů, kteří po něm pobíhají, lezou na jeho zábradlí a různě se fotí, trochu kazí výsledný dojem. Když už jsem tu byl, samozřejmě jsem si chtěl také udělat nějakou pěknou fotku. Našel jsem si tedy vhodné místo pod úrovní mostu a čekal, až se bude blížit vlak. Ten se tu plouží rychlostí asi 20km v hodině a neustále houká. Lidé tak mají dost času odejít pryč a zůstat na plácku před vjezdem do tunelu, který na most navazuje. To byla moje chvíle, konečně liduprázdný most.

Cestu zpět jsem zvolil malinko odlišnou, a to proto, že jsem si všiml nahoře ve svahu malinké kavárny. Tedy přesněji řečeno to byla taková zchátralá dřevěná bouda, kde jen omšelá reklamní tabule dávala naději nějakého občerstvení. Podnikavost místních nezná hranic a tak i tady, vlastně v podstatě v lese, vyrostlo něco takového jako kavárna. Nakonec se z tohoto místa vyklubala ideální pozorovatelna dění na mostu. Z malého plácku u kavárny byl krásný výhled a tak jsem si tu užíval místní přeslazený čaj a mohl při tom udělat ještě několik fotek a videí.

Cestou zpět už jsem jen fotil různé momentky v Ella a těšil se na již dříve objevenou restauraci a na jejich roti, palačinky s banánem přelité kondenzovaným mlékem a neskutečně dobrou a silnou zázvorovou limonádu (lepší jsem asi nikde na světě neměl). Na následující den jsem si naplánoval výstup na protilehlou Ella rock, ale o tom vám povím až v dalším článku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *