Ella rock

Po dvou dnech pobytu v Ella jsem se kvůli vrtkavému počasí rozmýšlel, zda se vydat na další cestu hned následující ráno. Ale probudilo mne sluníčko a polojasné nebe, a proto byla cesta k moři  odložena na odpoledne. Po snídani jsem nemeškal, sehnal tuk tuk a nechal se odvézt za malé vlakové nádraží, odkud se vinuly stoupající cestičky vzhůru k Ella rock.

Ale cestičky rychle mizely ve vysokém travnatém porostu a byly tak spletité, že jsem za chvíli nevěděl, kterou z nich si mám vybrat a pěkně jsem se tam do nich „zamotal“. Ale jak už to v Asii bývá, hned se objevil ochotný domorodec, který mne, s vidinou finanční odměny, rád nasměroval. Ale on nejenže mi ukázal správnou cestičku, nakonec se mnou strávil několik hodin cesty na Ella rock a zpět, což bylo zbytečné. V těchto končinách je jasné, že jakmile se k vám někdo přidá, už se ho nezbavíte.

V první fázi vedla cesta kolem malých farmiček, kde se v údolí pěstují fazole, rajčata, chilli, zelí a další zelenina. Pak již strmější cesta stoupala eukalyptovým lesem a okolní vzduch byl provoněný příjemnou mentolovou vůní. Výšlap byl náročnější než procházky předešlý den, protože převýšení  činilo asi 800 metrů. Šel jsem také kolem řeky, kterou v období dešťů zdobí vodopády. Nyní bylo ale vody málo a tak nezbývalo než se cestou vzhůru kochat krásou eukalyptových stromů, jejich zvláštní zelenou barvou a světlými kmeny. Ještě před samotným vrcholem jsem vystoupal na malou plošinu s nádherným výhledem do krajiny, směrem k městu Ella, Little Adam´s peaku a dalším místům, které jsem navštívil předchozí den. A protože mračen přibývalo, byl to pohled náležitě dramatický.


Hlavní vrchol Ella rock byl převážně kamenný a několik turistů se zde již těšilo krásným výhledem a odpočívalo po výšlapu. Mezi nimi byl i Bruno, Ital, o kterém jsem vám psal v samostatném článku (https://pribehfotografie.cz/bruno/), který hrál na kytaru a zpíval. Nějakou dobu jsem zde fotil a natáčel a nakonec ještě navštívil poslední malou vyhlídku na konci hřebene, kde byl maličký budhistický chrám pod skalním převisem, kam moc turistů již nešlo. Ale bylo to nejhezčí a nejklidnější místo z celého vrcholu.

Stejnou cestou jsem se vydal zpět k malému nádraží. S domorodcem, který mi ukazoval cestu i když už byla zřejmá a bloudění nehrozilo, jsem se nakonec dohodl na odměně 1500 rupií.

U nádraží žádný tuk tuk neparkoval, musel jsem tedy jít ještě pár kilometrů podél kolejí až na hlavní nádraží v Ella. To už začínalo pršet a než jsem došel do restaurace, kterou jsem si zde oblíbil, lilo jako z konve a ulicemi se valila voda. Dal jsem si pozdní oběd, vyzvedl v aparmánu zavazadla a autobusem se vydal na cestu směrem k moři.

Tip 1: S pomocí mapy v mobilním telefonu se vymotejte první zmatenou částí cesty, nebo se chyťte jiných turistů, následná cesta do kopce je již jasná a žádného průvodce není nutné shánět.

Tip 2: Když budete vycházet od vlakového nádraží, zabere vám cesta na vrchol asi hodinu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *