Gili Meno je jeden ze tří malinkatých ostrovů nacházejících se mezi Bali a Lombokem. Ostrov je to opravdu miniaturní a tak na něm nejezdí žádná motorová vozidla a můžete se nechat odvézt leda koňskou drožkou. Na Bali jsme nějak nemohli najít ,,klid v duši“ a protože nás už nebavilo neustálé otravování místních, kteří se snaží vám cokoli prodat, rozhodli jsme se odjet na tento malý ostrov.

Předcházelo tomu samozřejmě na Bali všudypřítomné smlouvání. Z Loviny na severu Bali jsme potřebovali transport do Amedu a následně lodí na Gili Trawangan. Poté, co nám byla tato cesta nabídnuta za nesmyslnou částku a asi 10 minutách smlouvání, kdy zprostředkovatelka neustále musela volat svému šéfovi a pak nám na oko něco slevila, jsem ji dotlačil na přijatelnou částku a druhý den jsme mohli vyrazit. Do Amedu dojedete za hodinu a půl nebo za dvě, záleží na provozu a schopnostech řidiče. Tam jsme se přesunuli na malou loď.

Asi nás mohla varovat včerejší bouřka a čtyři velké silné motory na zádi lodi, ale čekala nás nejdivočejší jízda, jakou jsem kdy na lodi zažil. Kapitán by z fleku mohl řídit nějakou balijskou formuli jedna, protože to, co předváděl na asi metr vysokých lodích, bylo, jak strávit hodinu na horské dráze. Zpočátku smějící se a vtipkující turisté pomalu utichali a přesouvali se do zadní části lodi, kde houpání a nárazy na vlny nebyly tak patrné. Kapitán jen mistrně prorážel přídí lodě hladinu moře a když už se mu manévr nepovedl, jenom zvedl ruku na znamení, že by se všichni měli něčeho chytit. Následoval prudký náraz, který vždy umlčel všechny na palubě.

Každopádně ale asi věděl, co dělá a za hodinu zběsilé jízdy jsme zakotvili u ostrova Gili Trawangan.

Gili Trawangan je z tohoto souostroví největší a žije zde asi 1 500 obyvatel. Jezdí se sem většinou ,,pařit“. Je zde hodně diskoték a ve velké míře se zde konzumují halucinogenní houbičky. V deset dopoledne, kdy jsme dorazili do baru na pobřeží, to bylo celkem dost patrné, protože polovina číšníků ještě tančila v rytmu nějaké hudby, ale žádná hudba v baru nehrála. Oddávali se tak nějakému psychotropnímu tanci, který jsme úplně nechápali a trochu nám to snižovalo možnost objednat si kávu. I když to trvalo asi půl hodiny, nakonec jsme se kávy (asi nejsilnější, co jsem kdy pil – kdo ví, co tam namíchali) dočkali. Jinak přístav není nějak úchvatné místo, protože tu kotví dost lodiček a vykládá se tu zásobování celého ostrova. Udiveně jsem se díval, jak těžkou práci s vynášením zásob dělají především ženy.

Nyní, opravdu povzbuzeni kávou, jsme se vydali hledat někoho, kdo nás zaveze na sousední ostrov. Ten je vzdálený asi 300 m, takže by se zdálo, že nejlepší bude tam doplavat. Mezi ostrovy jsou ale opravdu silné mořské proudy, takže podobné pokusy bych tady rozhodně nedoporučoval. Problém byl ale v tom, že na ostrovech Gili už není hlavním náboženstvím hinduismus a tak se zde ani skoro vůbec nesmlouvá. Když jsem oslovil prvního majitele loďky a ten mi řekl, že nás odveze asi za 400 Kč, jen jsem se smál a odcházel s tím, že víc jak 50 Kč mu nedám. Na Bali by následovalo smlouvání, ale tady ne. A tak to pokračovalo i s dalšími majiteli lodí, kteří byli neoblomní jako já. Ve výsledku jsme tedy počkali do 3 hodin, kdy jela ,,public boat“, která nás odvezla asi za 20 Kč na osobu.

Tak jsme tady, na Gili Meno. Kolem celého ostrova je krásně písčitá pláž a hned kousek od břehu začíná korálový útes, takže se skoro všude kolem ostrova můžete potápět a šnorchlovat. Zatím jsme ale neměli kde bydlet, takže jsem obcházel okolní hotýlky, tedy spíš skupiny chatiček podél pláže a snažil se domluvit nějaké ubytování za slušnou cenu. Opět to byl velký problém a tak o notný čas později jsme zakotvili hned vedle přístavu a poměrně omšelých chýších s tím, že případně zítra utečeme někam jinam. To se taky stalo a druhý den jsme se přesunuli asi 200 metrů do středu ostrova.

Na ostrově opravdu nepotkáte auta ani motorky a je to po Bali rozhodně balzám na duši. Nebo pro uši? No nic, každopádně ostrov je stvořen k tomu chodit kolem dokola po plážích a kde vás napadne, se vykoupat, nebo zkoumat podmořský život. Když máte trochu štěstí, narazíte ve vodě i na obrovské želvy. Je tu také stanice, která se právě želvám věnuje a snaží se jejich populaci zachránit. Z pláží je na dohled ostrov Lombok se svým dramatickým panoráma. Z Lomboku je také na Gili Meno natažen vodovod a elektřina. To je celkem novinka, protože ještě před pár lety zde elektřina nebyla a s vodou byl celkem problém.

Šnorchlování u pláže je zábavné, protože vás pár metrů od břehu začne unášet mořský proud. Takže se stačí položit na hladinu, dívat se pod vodu a nechat se unášet vodou. Pak vylézt na pláž o 200 m jinde, popojít zpět a vše zopakovat. Kdo by se namáhal s plaváním, že? Nevím, jestli bych na takto malém a tichém ostrovu vydržel nějak dlouho, ale ty 3 dny byly dobrým odpočinkem po rušném Bali. Asi bych to vydržel i týden. Po dvou dnech už vás místní znali, věděli, v jakém hotelu bydlíte a odkud jste. Ono zorientovat se mezi těmi pár turisty asi není takový problém. Dokonce jsme tu měli jednoho místního dealera, který se vždy v podvečer neváhal přikrást a zeptat se, zda na večer nepotřebujeme nějaký alkohol nebo ,,houbičky“.

Tip 1: Zeptejte se místních, kde je největší šance při šnorchlování narazit na velké želvy. Určitě to stojí za to.

Tip 2: Projděte si celý ostrov pěšky, je zde tolik zákoutí a pláží, že si to jistě užijete.

Tip 3: Nezmeškejte západ slunce s krásným výhledem na sousední Lombok.

Tip 4: Na Gili Trawangan si dejte nejsilnější kávu na světě 🙂 ale musíte trefit na tu správnou obsluhu.

Vybavení: Tady se vám bude hodit nějaká podvodní kamerka, nebo podvodní pouzdro na váš fotoaparát. Korálový útes kolem ostrova není natolik plný ryb jak v některých top lokalitách na světě, ale i tak zde budete mít šanci pod vodou něco nafotit či nafilmovat. Dále se budu jen a jen opakovat s nezbytnostmi jako stativ, polarizační filtr a pořádně širokoúhlý objektiv.

Moje fotografie z Gili Meno a dalších cest si můžete zakoupit zde.