Z nejvyššího místa ostrova, kde jsem delší dobu pozoroval okolí, jsem začal zase sestupovat dolů, protože už zapadalo slunce a blížila se noc. V oranžovém světle odcházeli poslední domorodci z polí a několik prodavaček suvenýrů balilo velké šátky plné rukodělných výrobků a pleteného oblečení. Hlavním prodejním artiklem je zde vlna z alpaky. Takže skoro na každém místě v Peru narazíte na pletené čepice, svetry, rukavice a ponožky. Je fakt, že pokud nenaletíte nějakému podvodníkovi a podaří se vám koupit opravdu originální věc z vlny alpaka, koupíte ji v Peru mnohem levněji než v Evropě.
Cestou dolů jsem narazil na starého domorodce, který u cesty vyráběl malé kamenné sošky. Chvíli jsem si prohlížel jeho výrobky a pak si od něj koupil malou hlavu pumy, což je jedno z posvátných zvířat v této zemi. Vesnička u jezera již začínala ožívat večerním životem. Několik žen na malém náměstí zprovoznilo venkovní přenosné grily a prodávaly osmahnuté špízy. Já se usadil v malé restauraci k čaji a pozoroval dění kolem.
I když jsem na vrchol ostrova vystoupal s pomocí koky bez bolesti hlavy, nahoře jsem ji vyndal z pusy – a to byla chyba. Při sestupu se bolest dostavila a přidala se lehká nevolnost. Na nic jiného než na čaj jsem neměl ani pomyšlení a to mne za pár minut čekala večeře u domácích. Odbyl jsem ji chutnou polévkou, která mi trochu uklidnila žaludek a pak už jsem šel brzy spát.
V noci mne probudila silná bouřka. Déšť rachotil na plechové střeše a chvílemi jsem měl pocit, že musí uletět. Ráno ohlásil sbor kohoutů. Obyvatelé ostrova, kteří jsou opravdu až komicky malí, již byly opět oděni do krojů a od rána pobíhali kolem nějaké práce. Já už jsem měl v plánu jen rychlou snídani a pak přesun na sousední ostrov Taquile. Za ubytování a stravu jsem zaplatil 60 sol a kolem deváté nasedl na loď.
Cesta trvala asi hodinu. Vystoupil jsem pod strmě klikatícím se schodištěm, které vedlo vysoko k vrcholu ostrova. Opět jsem potkával místní obyvatele, kteří měli trochu jiné oblečení jemuž dominovaly pestrobarevné čepice. Na první pohled vypadal ostrov hodně podobně.
Vystoupal jsem pořádný kopec než jsem se dostal na vrchol a mohl se rozhlédnout po okolí. I tady je několik prastarých kamenných památek, malé městečko (možná větší vesnice) a spousta malých políček se zeleninou a kukuřicí. Zastavil jsem se na domluvený oběd v budově na náměstí a spolu s obědem se mi dostalo i výkladu o zvycích ostrova.
Žije se tu velice komunitně, jak by také ne, když celý ostrov obývá cca 2200 obyvatel. Většina z nich se střídá v pečování o turisty, takže mi dnes vařila oběd jedna rodina a zítra zase bude vařit a hostit někdo jiný. Spravedlivě se tak dělí o peníze, které na ostrov přináší turistický ruch. Za vstup jsem při přistání zaplatil poplatek ( 8 sol), který si nechává obec na veřejné výdaje (chodníky, čerpání vody a tak podobně). Na Amalfi již byla rozvedena elektřina ze solární elektrárny, to na Taquile není a jen některé domy mají své malé solární panely. Zodpovědnost za ostrov má zástupce domorodců, kterého si každým rokem volí (je to neplacená funkce).
Pletené oděvy mají na Taquile mnoho zásadních významů. Tak například podle čepic se pozná, kdo je ještě považován za dítě a kdo již za dospělého. Dospělé dívky se zahalují do černé látky s barevnými střapci. Do svatby tyto střapce stále zvětšují, naopak ve stáří jsou již na látce střapce jen velice malinké a babičky nakonec nosí jen černou látku s barevným okrajem.
Muži nosí barevné čepice, podle kterých se dá poznat jejich postavení v rámci společenského žebříčku. Zvolený zástupce ostrova nosí kromě čepice ještě přes ni nasazený klobouk, k tomu také bílou halenu a černou vestu. Mladík, který si chce namluvit dívku, musí uplést speciální čepici. Jde za rodinou jeho vyvolené a její rodiče posoudí, jak kvalitně čepici upletl. Když je vyrobená správně, je upletená látka natolik hustá, že skoro nepropustí vodu, kterou nastávající tchán a tchýně do čepice nalijí. Když se mládenec v pletení osvědčí, je mu dovoleno být s dívkou 2 roky „na zkoušku“. Po této době buď dívka otěhotní a je svatba nebo se rozejdou. Ženy pro své muže pletou barevné opasky, do kterých také zaplétají svoje vlasy. Pletou jim i malé taštičky, které slouží k uchování lístků koky.
Za oběd, polévku a skvělého pstruha s brambory, jsem zaplatil 20 sol a můj výlet po ostrovech jezera Titicaca pomalu končil. Udělal jsem posledních pár kroků po Taquile, sestoupal mnoho schodů zpět k přístavu a vyplul do civilizací osídleného města Puno. Chvíli jsem se toulal po městě, na hotelu si vyzvedl část věcí, které jsem nepotřeboval na jezeře, dal si sprchu a pak už jen čekal, až mne vyzvedne taxi a odveze na autobusové nádraží. Přes noc mne čekal přesun do asi nejznámějšího města a vstupní brány k bájnému Machu Picchu, do města Cusco.
