Do města Cusco jsem dorazil po asi sedmihodinovém přesunu autobusem z Puna od jezera Titicaca. Trochu jsem se obával, co si počnu uprostřed noci v Cusco, ale naštěstí se mi podařilo vzbudit zaměstnance na recepci hotelu a ten mne i o půl páté ráno ochotně ubytoval. Mohl jsem si tak ještě trochu odpočinout a ráno plný energie vyrazit do města.
Dopoledne jsem strávil hledáním vhodné agentury pro trek v horách, ale o tom vám napíši až v dalším článku. V Cusco na mne hned od prvního okamžiku dýchnul koloniální španělský styl, který je zde takřka všudypřítomný. Přišlo mi to ale trochu smutné. Viděl jsem různé zbytky mistrné incké stavitelské dovednosti a na základech těchto zdí byly vystavěny domy, kostely a paláce v evropském duchu.
Vlastně mi to bylo celou dobu líto a trochu stydno se tu jako turista z Evropy procházet po místech, které Španělé zcela zdecimovali a vytlačili odsud původní kulturu. Neměl jsem proto moc chuť obdivovat se španělským památkám a raději jsem se soustředil na ty incké. Vstup do těchto památek (celkem asi do dvaceti v Cusco a okolních oblastech Sacred Valley) jsem vyřešil hromadnou vstupenkou za 130 sol (platí po dobu 10 dní) a vypravil se nejprve do muzea u Coricancha. Není to nějak velké muzeum, ale jsou zde vystaveny různé vykopávky, zlaté sošky, mumie a zajímavé lebky Inků, v dětství vytvarované svazováním do podlouhlého tvaru. Tento tvar lebky byl považován za důkaz vyššího společenského postavení.
Poté jsem navštívil poblíž stojící kostel Santo Domingo. Ten je vystavěný na původním inckém Slunečním chrámu. Španělé ho pobořili, odvezli tuny zlata a postavili zde kostel. Zajímavostí je část původních inckých zdí, které tu jsou k vidění. Mohl jsem tak obdivovat neskutečné stavitelské schopnosti Inků, kteří s primitivními nástroji dokázali vytvářet dokonale přesné zdi z obřích kamenů.
Na odpoledne jsem si naplánoval výlet nad Cusco, kde se nachází palác Sacsayhuaman. Celé Cusco leží poměrně vysoko v horách (asi 3200 metrů nad mořem), palác samotný je 3600 metrů nad mořem, a tak lidé, kteří přiletí z Limy přímo sem, mají často problém s nadmořskou výškou. U mne zafungovala aklimatizace od jezera Titicaca a v Cusco jsem problémy s nadmořskou výškou vůbec nezaznamenal.
Palác Sacsayhuaman je krásné rozlehlé místo nad městem, kde jsem se v klidu mohl dlouhou dobu kochat výhledem na Cusco a obdivovat zbytky zdí paláce. Jestli mi v kostele Santo Domingo připadaly incké zdi zajímavé, tady mi přišly úplně neskutečné. Opravdu obří několikatunové balvany, dokonale opracované a usazené jeden na druhý bez jediné mezírky. Člověk by snadno začal věřit, že jim museli s takovou prací pomáhat nějací mimozemšťané nebo božstva.
Na tomto paláci pracovaly tisíce lidí zhruba sto let. Stavebníci sem dopravovali (bez vynálezu kola) kameny z 11km a 35km vzdálených míst. Kameny rozdělovali pomocí vrtání děr, mokrého písku a klínů. Finální opracování kamenů bylo prováděno měděnými a bronzovými dláty.
Po prohlídce paláce jsem se pěšky přesunul zpět do centra města a procházel se po malých obchodech, kavárnách a bistrech. Divil jsem se, jak moderní obchody a podniky jsem zde nacházel, turismus již město opravdu hodně proměnil.
Druhý den v Cusco jsem zahájil návštěvou místního trhu. Na trhy se vždy těším v každé asijské destinaci, ale tady jsem si od něho zase tolik nesliboval. O to víc mne překvapil jeho rozsah a bohatost. Nejenom v hlavní budově tržiště, ale i v mnoha okolních ulicích probíhal trh neskutečných rozměrů. Ovoce, zelenina, spousty masa a mnoho stánků s jídlem a džusy.
Bloumal jsem trhem snad celého dopoledne a nemohl se vynadívat. Desítky druhů brambor, grilovaná morčata, sáčky s lístky koky – ani jsem to všechno nestíhal fotit a ukládat do paměti. Oproti Asii zde bylo mnohem víc masa. Kravské a ovčí hlavy, vnitřnosti a kusy masa vyskládané na pultu jsou asi podívanou jen pro silnější povahy, ale maso se tu prostě konzumuje a tak i toto k trhu v Cusco patří.
Místní obyvatelé si tu při nákupu zajdou na velkou nudlovou polévku, ve které často plavou kosti obřích rozměrů. Silný vývar jim ale v těchto podmínkách a nadmořské výšce dodá dost energie na celý den. Také jsem tu vyzkoušel nějaká jídla a když jsem se vynadíval a do žaludku se mi už nic nevešlo, trh jsem opustil, protože bylo potřeba se ještě připravit na další dobrodružství. Příští den mi začínal pětidenní trek přes Salkantay, zakončený výstupem na Machu Picchu.