Byla to jen taková malá zastávka při cestě po Andalusii, v podstatě jsem do tohoto města jel jenom přespat, protože prostě bylo po cestě. Mířil jsem z Cádizu do Gibraltaru a Vejer je na půli cesty mezi těmito městy. Na booking.com měli dobrou nabídku ubytování v tomto místě a tak jsem sem shodou okolností pozdě odpoledne dorazil. Vejer má starou a novou část. Ale z dálky byste je jen těžko rozeznali. Obě jsou jasně bílé a domky svými pravými úhly spíše připomínají nějakou stavebnici.

Ubytování bylo přesně takové, jaké bych chtěl mít na celé cestě Andalusií. Skromný a čistý pokoj, který byl ale pěkně vyladěný. Co ale bylo nejlepší, to byla terasa umístěná na střeše tohoto hotýlku. Nejen, že se zde člověk mohl natáhnout na lehátko a pořádně si po horkém dni odpočinout, ale hlavně zde byl úžasný výhled na část Vejeru a jeho okolí. Terasu jsem objevil až večer, když jsem se vrátil z obhlídky města, takže jsem si hned nařídil budík kousek před východ slunce, abych ten výhled vyfotil za ideálních světelných podmínek.

Ještě večer se mi povedlo udělat jednu zdařilou fotku z výhledu, kde se nachází socha arabské ženy. Je zde krásný výhled na město a v nastupující noci vypadalo toto místo opravdu magicky. Projdete malým průchodem na vyhlídku k soše, která působí dost strašidelně a před vámi jsou jen uniformní bílé domy připravující se na příchod noci.

O půl sedmé jsem vstal a vydal se na střešní terasu, zachumlaný do nejteplejšího oblečení, jaké jsem si s sebou vzal. Nejprve byla ještě moc velká tma, ale slunce se pomalu objevovalo a tak jsem mohl fotit. Skvělé bylo, že město ještě osvětlovaly pouliční lampy a tak byla modrá barva úsvitu krásně doplněna teplou žlutou z žárovek lamp. Je zajímavé, jak aktuální technologie ovlivňují vzezření našich měst. V Evropě se zatím svítí žlutou barvou aktuálně používaných výbojek, ale třeba Japonsko již je celé modré, jak jeho ulice osvětlují studeně namodralé LED diody.

V pozadí se po kopcích ještě válela mlha a slunce se hlásilo ke slovu stále silněji. Asi za hodinu bylo po všem. Byl jsem nadšený, že den tak pěkně začal a mohl jsem se jít sbalit a vydat na cestu do Gibraltaru. Čeká mě kus cesty autem a pak vstup na toto anglické území ukryté na kousku evropské pevniny. Ale o Gibraltaru někdy příště

Vejer de la Frontera spadá ještě pod oblast města Cádiz a teče kolem něj řeka Barbate. Když máte štěstí na dobré podmínky, můžete pohledem přes Gibraltarskou úžinu vidět břehy Afriky. Najdete zde několik starých kostelů a klášterů. Architektura skoro celého města je ovlivněna dobou maurské nadvlády nad touto oblastí a tak zde místy máte pocit, že už jste překonali Středozemní moře a nacházíte se někde v Maroku. Maurská vláda zde trvala od roku 711 až do roku 1248, kdy bylo město obsazeno sv. Ferdinandem z Kastilií.

V okolí se pěstuje především ovoce a také se tu chovají býci. Každoročně se tu totiž koná ,,běh býků“. Slavnost, se kterou se ve španělských městech setkáte ještě dnes. Přes rok se tu koná několik zajímavých slavností a festivalů jako například karneval, noc svíček, jazzový festival a nebo Spring Feria, což je hlavní událostí města, jehož součástí jsou jezdecké a býčí zápasy.

Tip 1: V telefonu mám speciální aplikaci Sun Seeker (existuje i řada jiných), díky které se můžete podívat, v kolik hodin kde přesně bude slunce na obloze. Můžete tak skvěle naplánovat záběr fotografie a jen vyčkat, až slunce vyjde, nebo bude zapadat. Případně se podívat, dokdy bude možné v dané oblasti fotit, než slunce zajde za blízký kopec. Opravdu mnohokrát jsem byl za tuto aplikaci rád a tak mohu jen vřele doporučit.

Vybavení: No co byste čekali, jestli chcete fotit úsvit nebo noční město, budete si prostě ten stativ muset vzít s sebou. Jinak ostré španělské slunce a bílé stavby v celém městě doslova vybízejí k černobílým fotografiím, takže jestli by se vám chtělo, vezměte si s sebou třeba starou flexaretu a nějaký ten černobílý film, jistě si to užijete.

Moje fotografie ze Španělska a dalších cest si můžete zakoupit zde.