Sri Paadaya – výstup na posvátnou horu

Sri Paadaya je posvátná hora, kterou v průvodcích najdete spíše pod názvem Adam’s Peak (Adamova hora). Toto místo je doslovným pojítkem mezi řadou náboženství. Buddhisté věří, že na vrcholu leží otisk Buddhovy nohy, křesťané v to, že sem sestoupil Adam, když byl vyhnán z ráje, hinduisté zde nachází otisk nohy boha Šivy a tak dále…

Každopádně z toho plyne fakt, že pro mnoho lidí je toto místo velice podstatné. Jelikož leží na Srí Lance, míří sem především místní buddhisté. Říká se, že by každý obyvatel Srí Lanky měl na Sri Paddaya vystoupit alespoň jednou. Realitou je, že sem míří mnoho lidí i opakovaně. Na horu, která je vysoká 2243 metrů, se nejčastěji chodí od prvního úplňku v prosinci až do slavnosti Vesak, která se koná v květnu. Mimo toto období zde většinou panuje horší počasí a tak může být cesta komplikovanější.

Většina poutníků stoupá na Sri Paddaya v noci, aby stihli vidět východ slunce. Udělal jsem to také tak. Ubytoval jsem se v hotelu ve městě Maskeliya, které je nedaleko známějšího města Hutton. Dal jsem si rychlou večeři a šel brzo spát, protože budíček jsem si stanovil již na 0:45.

Rychle jsem vstal, vzal si věci na cestu a vyšel před hotel. Byla jedna hodina v noci a před hotelem na mne čekal tuk tuk, který mne za 1000 rupií dovezl na začátek poutní cesty. Pomyslel jsem si, že to bude jistě dlouhá noc, protože před sebou mám více jak 1000 metrů převýšení po asi 5200 schodech. Čekal jsem, že bude chladno, ale vzduch byl ještě vlahý z předchozího dne.

Kolem schodů, vedoucích k vrcholu, jsou tu a tam malé chrámy nebo prodejny s čajem. Předpokládal jsem, že to bude těžší výšlap, a tak jsem s udivením hleděl na místní poutníky, kteří si tu vykračují v žabkách (někteří i bosí), nesou malé spící děti nebo na staré babičky a dědečky, kteří jen s obtížemi překonávali vyšší schody. Později jsem zjistil, že řada starších poutníků jde nahoru třeba i několik dní. Chvíli se vyspí v některé z čajoven a pokračují dál, dokud nedosáhnou vrcholu.


Pohled nahoru byl někdy trochu frustrující. Brzy mi přišlo na mysl, že již mám v nohou opravdu hodně schodů, přesto se přede mnou stále klikatila světýlka strmě vzhůru. Asi v polovině jsem se zastavil v jedné čajovně, kde mne sladký čaj a placka postavily na nohy a zase jsem mohl pokračovat nocí dál a dál. Čím výše jsem stoupal, tím početnější byl dav poutníků a turistů.

Posledních několik set metrů jsem již postupoval pomalu, s ostatními, kteří zdolávali prudké schody. V těchto místech je schodiště užší a protože proud poutníků míří jak nahoru tak dolů, není zde možnost ty pomalejší jednoduše předejít. Celý lidský had tak postupuje rychlostí svého nejpomalejšího článku . Zanedlouho byl již vidět chrám, tyčící se na vrcholu hory.

V buddhistickém svatostámku si musí všichni vyzout boty a sundat čepice. I když panuje dost velká zima, řada lidí tu je díky tomu bosá a i já se procházím jen v ponožkách. Uprostřed nádvoří stál zvon. Na ten se zvoní dle počtu vašich výstupů na Sri Paadaya. Tak jsem si jednou zazvonil a pokračoval do malého chrámu, kde je ona velká zlatá stopa. Jestli zde Buddha vstoupil do ráje, nebo zda tu Adam naopak z ráje sestoupil, to jsem nechal na názoru každého z návštěvníků. Chvíli jsem vstřebával zvláštní atmosféru, která zde panovala, a pak pokračoval k okraji nádvoří.

Do východu slunce zbývala ještě asi hodina a půl a i přesto se zde již tlačil velký dav poutníků, kteří čekali na ten magický okamžik, kdy se slunce vyhoupne nad obzor. Teplota byla jen lehce nad deseti stupni a tak se řada lidí třásla zimou. Asi hodinu jsem se snažil najít ideální místo pro focení a vždy, když se mi to už skoro povedlo, někdo se na mě natolik natlačil, že jsem se musel opět posunout. Nakonec jsem se ale dostal na vyvýšené místo, kde jsem na ukořistěné ploše několika decimetrů rozdělal kompaktní stativ a byl jsem připravený.

Jen co se slunce přiblížilo obzoru, místní mniši začali hrát zvláštní hudbu. S velkým jásotem a cvakáním všech přítomných závěrek fotoaparátů se slunce ukázalo. Místní si udělali několik snímků a rychle se vydali dolů. Já ještě setrval asi hodinu, fotil jsem nádherné výhledy a neskutečný trojúhelníkový stín, který hora vrhala na západní stranu.

Sestup dolů už je snazší a rychlejší. Slunce ohřálo okolní vzduch a začínalo být pěkné vedro. Rychle jsem se nasnídal v jedné z čajoven a sestupoval dolů. Je zajímavé prohlížet si místa, kudy člověk před pár hodinami stoupal uprostřed noci a vlastně vůbec neviděl, kudy jde.

Bál jsem se, že jít s davem lidí, který míří každou noc na tuto horu, nebude příjemné, ale nebylo tomu tak. Výstup na tuto posvátnou horu mohu jen doporučit. Nevím, jestli je to tím nočním výstupem, nádherným výhledem za rozbřesku nebo celkovou atmosférou místa, ale byl to pro mne asi největší zážitek z celé Srí Lanky. Myslím, kdybych se na tento ostrov zase někdy vypravil, že bych si na Sri Paadaya šel zazvonit na zvon znovu. A to bych již mohl zvonit 2x.

Tip 1: Výstup na vrchol si naplánujte tak, abyste stihli východ slunce (ideálně ať jste na vrcholu již tak hodinku nebo alespon 30 min předem)

Tip 2: Vezměte si sebou nějakou tepleší budnu, jinak nahoře budete mrznout.

Tip 3: Davům poutníků se asi nevyhnete, ale naplánujte si výstup na jiný den než víkend a hlavně nahoru nechoďte za úplňku, kdy je počet poutníků nejvýšší.

Tip 4: Se sestupem moc neotálejte, protože již od osmi hodin ráno začíná být celkem vedro.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *